Po tom, co jsem všech tři sta (slovy tři sta) světýlek dostal na strom, se zjistilo, že jeden z řetězů nesvítí. /pozn. pro hnidopichy: skutečně jsem je před tím odzkoušel/ Takže zase dolů, zkontrolovat každou žárovku rozchodit to, zanadávat si na celý svět a opět zpět na jolku.
Začínám si myslet, že Vánoce jsou jen pro otrlé povahy...
středa 24. prosince 2008
Šílenství vánočních světýlek
Právě se snažím dostat tři stovky světýlek na vánoční strom. Jde o dva řetězy, přičemž oba jsou v uzavřeném kruhu. Proboha proč?! Co za kokoty to vymýšlí? Proč to není jedna dlouhá šňůra, která se by se dala snadno instalovat na tu jolku?
Nic, potřeboval jsem si ulevit. Snad to do večeře zvládnu a proběhne poklidný Ježíšek. Stay tuned...
Nic, potřeboval jsem si ulevit. Snad to do večeře zvládnu a proběhne poklidný Ježíšek. Stay tuned...
pondělí 22. prosince 2008
pondělí 15. prosince 2008
úterý 2. prosince 2008
čtvrtek 27. listopadu 2008
Abfahrt
Za několik hodin odlétám do Bruselu, kde na letišti mám 19 minut na to, abych si koupil lístek a stihnul vlak směr bruselské nádraží Midi, kde mám dalších dvacet minut, abych našel správný vlak TGV mířící do francouzského Lille. Ani v Bruselu, ani v Lille jsem v životě nebyl. Letím sám. Myslím, že jestli se tohle povede, tak si to bude žádat pořádnou oslavu se stolem prohýbajícím se pod krevetama a potom hodinku lásky s nesmyslně předraženou zarostlou francouzskou prostitkou.
Bon voyage!
Bon voyage!
pátek 21. listopadu 2008
středa 5. listopadu 2008
Nestyda Hřebejk
Po několika absencích, zapříčiněných dobrým vkusem, jsem se opět po dlouhé době vypravil na nový film Jana Hřebejka. Tentokrát se to odehrává v Praze, je to hlavně o lásce a mezilidských vztazích, je to taková nahořklá komedie a hraje v tom Jirka Macháček. Prostě Hřebejk do toho jde naplno a experimentoval jako blázen.
Škoda, že do toho nejde naplno i jeho scénárista. Vlastně ani nevím, jestli to tentokrát napsal ten intelektuální gigant a playboy nebo ten druhej scénarista, kterej naopak vypadá jako homeless.
Ať tak či onak, film je přesně takový, jaký jsem ho čekal, tedy špatný. Není to vyložená katastrofa, ale podprůměr to určitě je. Vyjádřeno v procentech bych ho ohodnotil přibližně 37,68 procenty. Ono se vlastně ani nejedná o celistvé filmové dílo. Je to jenom takový sled více či méně (spíš teda méně) zábavných historek, které ani nijak moc nenavazují a netvoří nějaký příběh. Jako patnáctiminutové skeče na nedělní odpoledne by to bylo celkem příjemné, jako film už tolik není.
Největší podfuk si ale Hřebejk nechává na závěr. Film totiž vlastně žádný závěr nemá. Akorát po jedné patnáctiminutové epizodě nenásleduje žádná další.
P.S.: Kladem je tentokrát hlavní postava. Ve scéně, kdy hlavní hrdina debužíruje dvacet deka pochoutkového salátu přímu z papíru, zajídá to rohlíkem a zapíjí šampaňským, jsem se přímo viděl.
Škoda, že do toho nejde naplno i jeho scénárista. Vlastně ani nevím, jestli to tentokrát napsal ten intelektuální gigant a playboy nebo ten druhej scénarista, kterej naopak vypadá jako homeless.
Ať tak či onak, film je přesně takový, jaký jsem ho čekal, tedy špatný. Není to vyložená katastrofa, ale podprůměr to určitě je. Vyjádřeno v procentech bych ho ohodnotil přibližně 37,68 procenty. Ono se vlastně ani nejedná o celistvé filmové dílo. Je to jenom takový sled více či méně (spíš teda méně) zábavných historek, které ani nijak moc nenavazují a netvoří nějaký příběh. Jako patnáctiminutové skeče na nedělní odpoledne by to bylo celkem příjemné, jako film už tolik není.
Největší podfuk si ale Hřebejk nechává na závěr. Film totiž vlastně žádný závěr nemá. Akorát po jedné patnáctiminutové epizodě nenásleduje žádná další.
P.S.: Kladem je tentokrát hlavní postava. Ve scéně, kdy hlavní hrdina debužíruje dvacet deka pochoutkového salátu přímu z papíru, zajídá to rohlíkem a zapíjí šampaňským, jsem se přímo viděl.
sobota 25. října 2008
Všeobecné volební právo?
"Jsem proti, přece nedává smysl, aby vzdělaný a inteligentní volič měl hlas se stejnou vahou jako omezený idiot."
Miloš Čermák, Reflex online
pátek 24. října 2008
Scéna se zmrzlinou
Dnes jsem v nákupním centru stál vedle pohledné slečny, která si u mladíka, kterému se očividně líbila, kupovala kopeček zmrzliny. Když jí mladík zmrzku podával, slečně spadl kousek zmrzliny na ruku, na místo mezi palec a ukazováček. Slečna zaplatila a odešla.
V mé hlavně se ale scéna dohrála tak, že dívka chvilku na chlapce koukala a poté, když ho to samotného nenapadlo, mu řekla: "No tak, na co čekáš, olízni mi to!" Pokračování, zahrnující spoutu pomůcek a akrobatických poloh, si jistě domyslíte (stejně, jako jsem si ho domyslel já).
Zdá se, že bych byl vynikající režisér pornofilmů...
V mé hlavně se ale scéna dohrála tak, že dívka chvilku na chlapce koukala a poté, když ho to samotného nenapadlo, mu řekla: "No tak, na co čekáš, olízni mi to!" Pokračování, zahrnující spoutu pomůcek a akrobatických poloh, si jistě domyslíte (stejně, jako jsem si ho domyslel já).
Zdá se, že bych byl vynikající režisér pornofilmů...
středa 22. října 2008
Pozor! Jedinečná šance!
Finanční krize udeřila už i na Českou republiku. Jak se proti tomu bránit? Investujte chytře! A jaká investice je jednou z nejlepších? No přeci investice do umění. Já vám nyní nabízím jedinečnou příležitost zhodnotit vaše peníze.
Připravil jsem pro vás aukci dvou malůvek začínající autorky, o které se v kuloárech hovoří jako o "té nové Picassové". První je z jejího raného období a je ještě černobílá, druhá je novější a doslova hraje barvami. Zajímavostí jistě je, ža malířka obě díla stvořila tak, že nástroj vedla pouze svými ústy.
Vyvolávací cena činí jednu korunu. Nabídky můžete podávat v komentářích.
Na závěr vám ještě prozradím, že vydražená částka poputuje na dobročinné účely. Nakoupím si za ni značkové oblečení.
úterý 21. října 2008
pondělí 20. října 2008
Jak starý máte mozek?
Na pár setin sekundy se objeví čísla, která se následně skryjí pod kolečky a úkolem je ve správném pořadí kliknout na tato kolečka.
Upozornění: Je to návykové podobně jako Traveler IQ!
Upozornění: Je to návykové podobně jako Traveler IQ!
středa 15. října 2008
Mokrý sen
Zdál se mi v noci sen. Ačkoliv vodu nemám rád, v tom snu jsem byl plavec a vyhrával jsem jeden okresní závod za druhým (takový Phelps light). Na této bulvární zprávě je, kromě její vypovídací hodnoty, zajímavá ještě jedna věc. Když jsem se vzbudil, tak jsem měl zalehlé ucho (ale opravdu těžce, fakt!), tzv. syndrom plaveckého ucha! Už volali Mulder se Scullyovou, že si mě přijedou v noci natočit...
Chcete si mě také natočit, jak spím? Není nic snažšího! Na ceně se určitě nějak domluvíme...
Chcete si mě také natočit, jak spím? Není nic snažšího! Na ceně se určitě nějak domluvíme...
pátek 10. října 2008
Je krásné býti dítětem
Tento článek http://www.reflex.cz/Clanek33863.html pana Tesaře mě při pátku velice velmi potěšil. Pravděpodobně nebylo jeho záměrem ve mně vyvolat nostalgické vzopmínky na dětství (ano, už i já, i já bych si přál být zase dítětem) ale spíš se zamyslet nad nesmyslností předělávání/upravování/dolaďování státní hymny. Hymna mě ale přeci jen nechává lehce chladným, kdežto dětské hry nikoliv.
Jistě, hrál jsem si s jinými hračkami, ale podstata zůstává pořád stejná - to bezmezné nadšení a nefalšované prožívání ať už mezistátních zápasů na peršanu nebo šikanování spolužáka pociťují všechny děti stejně.
A tak jsem si takhle v pátek posteskl, kam se poděl ten čas her a malin nezralých, a zatoužil zase na chvíli v pokoji na koberci dělat z angličáků kolony na dálnicích, hrát i po setmění pod lampou banďák (a doma se pak vymlouvat, proč jdu zase pozdě), řvát na babičku do okna, ať mi hodí svačinu nebo stavět v lese ten nejmaskovanější a nejvíc nedobytnej bunkr...
Jistě, hrál jsem si s jinými hračkami, ale podstata zůstává pořád stejná - to bezmezné nadšení a nefalšované prožívání ať už mezistátních zápasů na peršanu nebo šikanování spolužáka pociťují všechny děti stejně.
A tak jsem si takhle v pátek posteskl, kam se poděl ten čas her a malin nezralých, a zatoužil zase na chvíli v pokoji na koberci dělat z angličáků kolony na dálnicích, hrát i po setmění pod lampou banďák (a doma se pak vymlouvat, proč jdu zase pozdě), řvát na babičku do okna, ať mi hodí svačinu nebo stavět v lese ten nejmaskovanější a nejvíc nedobytnej bunkr...
čtvrtek 9. října 2008
Vztek
Dnes jsem přišel na autobusovou zastávku minutu před časem, ve který měl jet autobus. Stejně tak včera. V oba dny byl ale autobus už dávno pryč.
Dnešní příspěvek bych tak chtěl věnovat všem dementním řidičům autobusu, kteří nejsou schopni jet na čas a svou práci si zkracují (zřejmě proto, aby doma mohli o minutu dříve nabančit manželce).
Klidně se tou ukradenou minutou zadavte, tataři!
Dnešní příspěvek bych tak chtěl věnovat všem dementním řidičům autobusu, kteří nejsou schopni jet na čas a svou práci si zkracují (zřejmě proto, aby doma mohli o minutu dříve nabančit manželce).
Klidně se tou ukradenou minutou zadavte, tataři!
čtvrtek 2. října 2008
Vítězství ducha nad hmotou
V mé nové kanceláři velikosti Aljašky mi pořád něco chybělo. I přes stůl takových rozměrů, že by na něm mohlo souložit deset párů, mi pořád přišla prázdná. Dnes jsem na to kápnul, když jsem si neměl kam pověsit sako. Neměl jsem tam věšák. Vznesl jsem tedy požadavek a odpoledne na mě za dveřmi čekala krabice nevelké velikosti...
Vybalil jsem všech třicet dílků a jal se dumat, jak na to. Od začátku bylo jasné, že si operace bude žádat celého muže. A tím bezesporu jsem. Po několika desítkách minut jsem se tak špinavý a upocený mohl bít v hruď.
Svět už nikdy nebude takový, jako dřív. Složil jsem svůj první kus nábytku.
Vybalil jsem všech třicet dílků a jal se dumat, jak na to. Od začátku bylo jasné, že si operace bude žádat celého muže. A tím bezesporu jsem. Po několika desítkách minut jsem se tak špinavý a upocený mohl bít v hruď.
Svět už nikdy nebude takový, jako dřív. Složil jsem svůj první kus nábytku.
pondělí 22. září 2008
Absolutní filmové peklo...
...nese název Bestiář!
Něco tak hloupého, odporného a vypatlaného jsem už dlouho neviděl. Tento film mi způsoboval až fyzickou bolest. Na druhou stranu žena, která je tak dementní jako hlavní hrdinka tohodle vededíla, si nezaslouží nic jiného, než aby o ní byl natočený extrémně špatný film.
Celkově vůbec nechápu, proč se někdo rozhodne zfilmovat knížku od nějaké vypatlané slepice, která sice nese spisovatelsky hodnotné příjmení, ale jinak je to naprosto prostoduchá kravka...
Jdu si dát deset otčenášů a nabančit si důtkama, abych ze sebe to svinstvo dostal...
P.S.: V jedné internetové diskusi jakási dívka s IQ řadicí páky film hájila slovy, že "obyčejným lidem se to líbí, je to film pro obyčejný lidi". Panebože, málem jsem si nazvracel do klávesnice. Díky bohu, že nejsem obyčejný! Než to vidět znovu, tak si radši vydloubnu oči lžicí.
pátek 19. září 2008
pondělí 15. září 2008
Počasí nám konečně přeje
Konečně je tady, co se týče počasí, nejhezčí část roku. Je sychravo, neustále zataženo a relativně chladno. Zkrátka počasí ideální na to, zalézt do postele, nechat se hřát pokojně vrnícím notebookem, popřípadě koukat na filmy, nebo dokonce vzít do ruky nějakou lehce pornografickou knihu a rozšířit si obzory.
Člověk konečně není tahán po výletech, při chůzi od televize k ledničce se nepotí jako vrata od chlíva a když zaleze do ztemnělé hospody, tak nemá neodbytný pocit provinění, že promrhává "tak krásný den."
Vítej, podzime!
čtvrtek 11. září 2008
Sedm let války za mír
Budou toho určitě plné noviny, televize i rádio. Dokonce i Leoš Mareš ráno pouštěl patetický (a určitě dlouho dopředu připravený) projev prezidenta Bushe, který pronesl ihned po tom, co několik letadel narazilo v New Yorku do těch paneláků. I já se tedy přidám ke stádečku a pojedu dnes stejné téma.
Dnes je tomu přesně sedm let, kdy US and A začaly na křídlech svých strategických bombardérů a na palubách letadlových lodí vyvážet do světa mír a demokracii. Nejhorší režimy a nejvíc zbraní hromadného ničení se podle světového četníka skrývá v zemích, které mají buď obrovské nerostné bohatství, nebo významnou strategickou polohu, a tak se importuje svoboda do Iráku nebo Afghánistánu, zatímco v chudých afrických zemích umírají v naprosto nepředstavitelných podmínkách miliony lidí.
Nejroztomilejší ale je, že se na nastolování světamíru podílí země, jejímiž prvními "civilizovanými" obyvateli byli vyvrhelové a zločinci, kteří uprchli ze starého světa a kteří během osidlování kontinentu prakticky vyvraždili jeho původní obyvatele. Země, jejíž obyvatelé pořádali hony na černochy a z nich si pak dělali své otroky. Země, kde většina obyvatel ani neví, že Rakousko není restaurace v Kalifornii. Země, jejíž prezident má inteligenci zhruba na úrovni cvičeného šimpanze.
Země, která je zásadová, tvrdá, spravedlivá a která nedá si pokoj, dokud nebude McDonalds v každé favele, v každém slumu nebo ghettu.
Dnes je tomu přesně sedm let, kdy US and A začaly na křídlech svých strategických bombardérů a na palubách letadlových lodí vyvážet do světa mír a demokracii. Nejhorší režimy a nejvíc zbraní hromadného ničení se podle světového četníka skrývá v zemích, které mají buď obrovské nerostné bohatství, nebo významnou strategickou polohu, a tak se importuje svoboda do Iráku nebo Afghánistánu, zatímco v chudých afrických zemích umírají v naprosto nepředstavitelných podmínkách miliony lidí.
Nejroztomilejší ale je, že se na nastolování světamíru podílí země, jejímiž prvními "civilizovanými" obyvateli byli vyvrhelové a zločinci, kteří uprchli ze starého světa a kteří během osidlování kontinentu prakticky vyvraždili jeho původní obyvatele. Země, jejíž obyvatelé pořádali hony na černochy a z nich si pak dělali své otroky. Země, kde většina obyvatel ani neví, že Rakousko není restaurace v Kalifornii. Země, jejíž prezident má inteligenci zhruba na úrovni cvičeného šimpanze.
Země, která je zásadová, tvrdá, spravedlivá a která nedá si pokoj, dokud nebude McDonalds v každé favele, v každém slumu nebo ghettu.
středa 3. září 2008
Chléb a hry
Je to tady! Největší sportovní událost roku, na kterou čekali fandové hned v několik vesnicích Mladoboleslavska, je za dveřmi. V sobotu ve 13 hodin startuje na obecním hřišti v Němčicích fotbalový turnaj, na kterém se představí špičkoví hráči celého okresu.
Mezi favority turnaje bude patřit i obhájce loňského prvenství z Libichova, posílený o borce z boleslavského Sportingu. Ten se ale potýká s nečekanými problémy. Jeho hrající trénér, manažer, kustod, masér a tmelící prvek celého souboru Petr Hložek se na hřišti neobjeví. "Bohužel je to tak. V soutěžním utkání jsem si pochroumal koleno. Do soboty určitě fit nebudu," uvedl známý srdcař a dodal: "Přesto doufám, že díky vhodně zvolené taktice na konci zápolení opět z rukou paní starostky převezmeme prestižní trofej." Na otázku, jaká to je, vyhlášený stratég a lišák lapidárně odvětil: "Dát o gól víc než soupeř."
Taktiku nechtěl komentovat ani jeden z předpokládaných tahounů mužstva, Jakub Hradiský. "Petr to vymyslel, klukům to sedí, a tak to hrajem," doplnil pouze, vydýchavající se právě po nácviku nestandardních situací se svou přítelkyní.
Nejvážnějšímu konkurenty v boji o turnajové prvenství by Libichovu mělo být mužstvo složené z příslušníků Útvaru rychlého nasazení a fotbalistů Luštěnic. "Ty uběháme," má jasno trenér Libichova. "V nejhorším případě je můj bratr a skvělý obránce Vašek vezme přes párky (dolní končetiny, pozn. red.) Oni si pak rozmyslí, jestli budou útočit."
Vrchol sezony slibuje opravdu napínavou a kvalitní podívanou. Přijďte se proto podívat v sobotu ve 13 hodin do Němčic. Čekají vás pot, krev a skluzy.
Mezi favority turnaje bude patřit i obhájce loňského prvenství z Libichova, posílený o borce z boleslavského Sportingu. Ten se ale potýká s nečekanými problémy. Jeho hrající trénér, manažer, kustod, masér a tmelící prvek celého souboru Petr Hložek se na hřišti neobjeví. "Bohužel je to tak. V soutěžním utkání jsem si pochroumal koleno. Do soboty určitě fit nebudu," uvedl známý srdcař a dodal: "Přesto doufám, že díky vhodně zvolené taktice na konci zápolení opět z rukou paní starostky převezmeme prestižní trofej." Na otázku, jaká to je, vyhlášený stratég a lišák lapidárně odvětil: "Dát o gól víc než soupeř."
Taktiku nechtěl komentovat ani jeden z předpokládaných tahounů mužstva, Jakub Hradiský. "Petr to vymyslel, klukům to sedí, a tak to hrajem," doplnil pouze, vydýchavající se právě po nácviku nestandardních situací se svou přítelkyní.
Nejvážnějšímu konkurenty v boji o turnajové prvenství by Libichovu mělo být mužstvo složené z příslušníků Útvaru rychlého nasazení a fotbalistů Luštěnic. "Ty uběháme," má jasno trenér Libichova. "V nejhorším případě je můj bratr a skvělý obránce Vašek vezme přes párky (dolní končetiny, pozn. red.) Oni si pak rozmyslí, jestli budou útočit."
Vrchol sezony slibuje opravdu napínavou a kvalitní podívanou. Přijďte se proto podívat v sobotu ve 13 hodin do Němčic. Čekají vás pot, krev a skluzy.
neděle 31. srpna 2008
středa 27. srpna 2008
středa 20. srpna 2008
Otázka dne
Redaktoři Mělnického deníku se ptali mladých lidí, jestli ví, co se stalo v noci z 20. na 21. srpna 1968 na území tehdejšího Československa. Normálně bych to vůbec nezmiňoval, ale posuďte sami, jestli následující demence je opravdu možná? Já tajně doufám, že si celou anketu ti lživí novináři vymysleli. Ale tentokrát výjimečně spíš asi ne..:-D
Petra Dvorská, 21 let
To vážně vůbec nevím, je to už dlouho, co jsem chodila do školy.
Nikola Demeterová, 13 let
Ne, to tedy vůbec nevím. Asi jsme se o tom ještě ve škole neučili.
Ladislav Pejcha, 19 let
To bude něco s válkou určitě. Asi jak 8.května skončila válka, tak k nám přišli Rusové.
Michaela Zavázalová, 19 let
Je, tak to už si nepamatuju, opravdu vám o tom nic neřeknu.
Radka Hubáčková, 19 let
Rusáci přijeli do Československa s tankama a začali okupovat naše území.
Jan Kubeš, 20 let
Obsadili nás Rusové a vojska, myslím že Varšavské smlouvy.
Složitá komunikace
Ona: Zítra se chystám do kinhovny, nechceš se přidat a vrátit se mnou ty knížky, co na mě máš?
On: Jak dneska teda s tou knihovnou?
Ona: Můžu po čtvrté hodině, nedáme pak skvoš?
On: Pak už něco mám...
Ona: A co ve čtvrtek? Nechce se mi tam letět, když je vedro jen kvůli knihovně.
No tak vážení, co tohleto jako je? Navrhoval snad On, aby se šlo do knihovny? Ne, to Ona tam potřebuje. Pro Něho tak tenhle krátký rozhovor posloužil jako taková malá připomínka, proč vlastně jsou Jejich vztahy na bodu mrazu...
On: Jak dneska teda s tou knihovnou?
Ona: Můžu po čtvrté hodině, nedáme pak skvoš?
On: Pak už něco mám...
Ona: A co ve čtvrtek? Nechce se mi tam letět, když je vedro jen kvůli knihovně.
No tak vážení, co tohleto jako je? Navrhoval snad On, aby se šlo do knihovny? Ne, to Ona tam potřebuje. Pro Něho tak tenhle krátký rozhovor posloužil jako taková malá připomínka, proč vlastně jsou Jejich vztahy na bodu mrazu...
pátek 1. srpna 2008
Je čas udělat pápá
Zdálo se mi, že je tady u nás nedostatečné vedro, a tak na dva týdny odlétám směr jih. Proto budou aktualizace ještě řídší než doposud. Dobře, nebudu vám lhát, příští dva týdny nebude aktualizace žádná.
Ale nezoufejte! Mějte prosím na vědomí, že trpím někde na pláži pod slunečníkem rozžhaveným jižním sluncem, obklopen snědými kráskami, v ruce skleničku s chladným alkoholickým nápojem. Až tato muka skončí, zase se rád vrátím k odpočinku všedních dní a opět budu sem tam příspívat svými milými a věcnými postřehy.
Do té doby - chérete!
čtvrtek 31. července 2008
Skvělá předpověď
O tom, že meteorologie je hrozná pavěda, jsem přesvědčený už dávno. To, co ale předvádějí rosničky z komerčních televizí a rádií, je až úsměvné. Tato jistě v soukromém životě nebezpečně inteligentní stvoření totiž zřejmě mají v popisu práce být neustále odvařená z aktuálního počasí.
Pokud je zima a venku nesněží ani nemrzne, jsou zoufalé a modlí se za sníh. V moment, kdy napadne pár centimetrů prašanu nebo na pár dní udeří mrazy, už se nemůžou dočkat jara. V létě je to to samé. Panují tropická parna a denně slyším, že už to není k vydržení a že ať už konečně zaprší. Potom přijde teplotně chudší týden a holky už do mikrofonů sténají, že to léto stojí za hovno.
Je to vlastně fajn job, ať je situace jakákoliv, pořád může být lépe.
Proč to píšu? Vyprovokovala mě dnešní předpověď: Zatím je polojasno, ale pokud se na obloze objeví ještě další mraky, tak bude oblačno.
Na to už člověk musí mít školy...
středa 30. července 2008
středa 23. července 2008
pondělí 21. července 2008
Knižní turistika
V jedné Woodyjově Allenově povídce sestavil pomatený židovský kouzelník almaru, která člověka dokáže přenést do jakékoliv publikace, se kterou se v té almaře zavře. Může to být román nebo povídka, ale taky třeba učebnice španělštiny nebo Kámasutra. Cestovatel v knihách se ale nepřevtělí do jedné z již napsaných postav, ale stane se postavou fungl novou, která se stane součástí knihy.
Ve zmíněné povídce chtěl hlavní hrdina zažít diskrétní románek, o kterém by se jeho žena nikdy nedozvěděla. Nechával se tedy přenést do Paní Bovaryové, kde se mu podařilo s Emmou sblížit. Od toho okamžiku se studenti a čtenáři na celém světě divili, co za Žida to randí na straně 120 s hlavní hrdinkou.
Možnost přenést se do libovolné knížky mě nadchla. Přemýšlel jsem, kam bych se chtěl nechat přenést já. Jako desetiletý bych se určitě nejvíce hrnul do Pipi, dlouhé punčochy. Ve vile Vilekule bychom si užívali i s jejím koněm Alfredem a tou opicí, jejíž jméno už si nepamatuju. Užívali ve smyslu užívali. Ne užívali ve smyslu užívali s pomrknutím..
Ještě tak před šesti sedmi lety bych určitě chtěl poznat Holdena Caufielda, protože jsem u něj tenkrát viděl stejné vnímání světa, jaké jsem měl já.
No a dnes? Dnes bych se chtěl rozhodně přenést na Golgotu a slyšet poslední Ježíšova slova, ještě než se z něj stal idol všech zamindrákovaných a puritánských fanatiků, lačnících po majetku.
Slyšel jsem poslední Ježíšova slova a navíc jsem postavou v Bibli. Kdo z vás by to mohl říct?
P.S.: Kdyby se dalo vzít do almary DVD a přenést se kamkoliv jinam, chtěl bych se podívat do Princeton-Plainsboro za Gregem.
Ve zmíněné povídce chtěl hlavní hrdina zažít diskrétní románek, o kterém by se jeho žena nikdy nedozvěděla. Nechával se tedy přenést do Paní Bovaryové, kde se mu podařilo s Emmou sblížit. Od toho okamžiku se studenti a čtenáři na celém světě divili, co za Žida to randí na straně 120 s hlavní hrdinkou.
Možnost přenést se do libovolné knížky mě nadchla. Přemýšlel jsem, kam bych se chtěl nechat přenést já. Jako desetiletý bych se určitě nejvíce hrnul do Pipi, dlouhé punčochy. Ve vile Vilekule bychom si užívali i s jejím koněm Alfredem a tou opicí, jejíž jméno už si nepamatuju. Užívali ve smyslu užívali. Ne užívali ve smyslu užívali s pomrknutím..
Ještě tak před šesti sedmi lety bych určitě chtěl poznat Holdena Caufielda, protože jsem u něj tenkrát viděl stejné vnímání světa, jaké jsem měl já.
No a dnes? Dnes bych se chtěl rozhodně přenést na Golgotu a slyšet poslední Ježíšova slova, ještě než se z něj stal idol všech zamindrákovaných a puritánských fanatiků, lačnících po majetku.
Slyšel jsem poslední Ježíšova slova a navíc jsem postavou v Bibli. Kdo z vás by to mohl říct?
P.S.: Kdyby se dalo vzít do almary DVD a přenést se kamkoliv jinam, chtěl bych se podívat do Princeton-Plainsboro za Gregem.
úterý 15. července 2008
Kam to spěje?
Muž jede v Chorvatsku z dovolené, zastaví u pumpy a chce natankovat. Jeho dvě děti, šestiletý chlapec a osmiletá holčička, se v autě začnou hádat. Chlapík toho už nejspíš za několik set kilometrů má dost a haranty vytáhne z auta. Nejprve jich pár vlepí klukovi, potom pár ran schytá i holka. Nakonec je přísný otec nechá kleknout, nejspíš aby si uvědomili, jak se chovat.
Celé scénce přhlížejí místní občané, o kterých je známo, že ve vychování, etice a morálce jsou mnohem dál než nějaký nýmand z Česka. Pohled na trpící děti nevydrží a přivolají policii. Ta je na místě během několika minut a otci napaří pokutu 3 500 kun.
A já se ptám: To nastává doba, kdy člověk nebude moct ani zmlátit a nechat klečet svý vlastní děti? Kam to všechno jako spěje? Co bude dál? Zakážou nám zabíjet zvířata nebo šikanovat podřízené v práci?
středa 9. července 2008
Tak ať Ti to dobře dopadne
Matka mé matky dnes nastupuje do nemocnice, kde ji čeká snad už stopadesátádruhá operace. Protože už bez fofrklacků nebyla schopná udělat krok, jde tentokrát o totální endoprotézu.
Po měsících, kdy bolest při každém kroku byla prakticky jediným námětem hovoru, kdykoliv jsme za ní zavítali, si snad všichni oddychneme. Babička bude běhat jako srnka a my už zase budeme moci poslouchat běžné drobné důchodcovské starosti (co uvařit, kam investovat ty přebytečný peníze, jestli už letos koupit to nový auto apod.).
Protože už ale pacientka není nejmladší a v jejím věku je každá narkóza mírným rizikem, máme taky trošku obavy.
Proto babi, ať Ti to dobře dopadne!
pátek 4. července 2008
D Í K Y !
Snad byly vyslyšeny mé modlitby!Snad pomohlo to staré africké zaklínadlo, kvůli kterému jsem popravil sousedovic kočku!
Snad zabralo obětování přítelkyně na hranici z krucifixů!
Každopádně, je to tady! Konečně se dá zase normálně žít...
čtvrtek 3. července 2008
Proboha! Zastavte to někdo!
Už nemůžu dál. Nemůžu spát, nemám hlad, nemůžu se soustředit, jen sedím, apaticky koukám...a potím se.
Toto je zoufalé volání o pomoc. Zastavte konečně někdo to vedro k posrání.
pátek 27. června 2008
4 6 6 6 4
Nelson Mandela oslaví 18. července 90. narozeniny. Safriš, tihleti bývalí političtí vězni ale mají pevný kořínek.
Právě u příležitosti Mandelových devadesátin se dnes večer koná v londýnském Hyde parku monstrózní koncert. Malá ochutnávka z toho všeho patosu zde:
Každopádně: Happy Birthday to you k Tvejm narozeninám, Nelsone!
P.S.: Na koncertu vystoupí taky kapela Queen, kde Freddieho nahradí Paul Rodgers. Nenapadá mě momentálně nic bližšího, co by vystihovalo termit hudební katastrofa.
Právě u příležitosti Mandelových devadesátin se dnes večer koná v londýnském Hyde parku monstrózní koncert. Malá ochutnávka z toho všeho patosu zde:
Každopádně: Happy Birthday to you k Tvejm narozeninám, Nelsone!
P.S.: Na koncertu vystoupí taky kapela Queen, kde Freddieho nahradí Paul Rodgers. Nenapadá mě momentálně nic bližšího, co by vystihovalo termit hudební katastrofa.
středa 25. června 2008
pátek 13. června 2008
Oholeno!
Protože má tvář začínala připomínat zátěžový koberec, rozhodl jsem se pro čin, který jsem doposud přenechával pouze vyšampónovaným metrosexuálům.
Nabrousil jsem svůj zálesácký nůž, v ešusu jsem v troše vlažné vody z řeky rozpusitl kousek mýdla s jelenem a několika rychlými tahy jsem odstranil ze svého obličeje přebytečnou srst!
Pocit to je nevýslovný. Gratulace přijímám v diskuzi pod příspěvkem.
úterý 10. června 2008
Všem vychrtlým slečnám...
...posíláme pěknou písničku, aby přehlušila kručení v jejich bříškách...
Pulp - Anorexic Beauty (1987)
Text:
Sitting alone on / a cold bar stool, / your cold, hard eyes make me
feel a fool. / Pastel-white features, / high cheek-bones,
scarlet-blooded lips and deathly tones.
The girl of my nightmares, / sultry and corpse-like.
The girl / of my / nightmares.
Brittle fingers, / and thin cigarettes, / so hard to tell apart,
(she hasn't spoken yet.)
You put your hand on mine, / death white on brown,
those whirlpool eyes; / well, I begin to drown.
The girl of my nightmares, / erotic and skull-faced.
The girl / of my / nightmares.
Anorexic beauty, / feather-weight perfection, / anorexic beauty,
underweight / goddess.
Sitting alone on / a cold bar stool, your / so hard to tell apart,
(she hasn't spoken yet.)
Pastel-white features, / high cheek-bones,
scarlet-blooded lips and deathly tones.
The girl of my nightmares, / sultry and corpse-like.
The girl / of my / nightmares.
Anorexic beauty, / feather-weight perfection, / anorexic beauty,
underweight / goddess.
Pulp - Anorexic Beauty (1987)
Text:
Sitting alone on / a cold bar stool, / your cold, hard eyes make me
feel a fool. / Pastel-white features, / high cheek-bones,
scarlet-blooded lips and deathly tones.
The girl of my nightmares, / sultry and corpse-like.
The girl / of my / nightmares.
Brittle fingers, / and thin cigarettes, / so hard to tell apart,
(she hasn't spoken yet.)
You put your hand on mine, / death white on brown,
those whirlpool eyes; / well, I begin to drown.
The girl of my nightmares, / erotic and skull-faced.
The girl / of my / nightmares.
Anorexic beauty, / feather-weight perfection, / anorexic beauty,
underweight / goddess.
Sitting alone on / a cold bar stool, your / so hard to tell apart,
(she hasn't spoken yet.)
Pastel-white features, / high cheek-bones,
scarlet-blooded lips and deathly tones.
The girl of my nightmares, / sultry and corpse-like.
The girl / of my / nightmares.
Anorexic beauty, / feather-weight perfection, / anorexic beauty,
underweight / goddess.
pondělí 9. června 2008
Přiznání
Jsem závislý. Jsem závislý na jídle, na vzduchu a na vodě. Bez těchto věcí si svůj život nedovedu představit a pokud bych se jich vzdal, dříve nebo později bych zemřel.
Také jsem závislý na sexu. Nebýt sexu, tak bych tu pravděpodobně vůbec nebyl!
Tak, teď už to o mně víte...
čtvrtek 29. května 2008
Studium cizích jazyků
Rozhodl jsem se o prázdninách studovat cizí jazyky.
Dobrovolnice, které by si chtěly nechat svůj jazyk prostudovat, nechť se hlásí v komentářích pod tímto příspěvkem.
pátek 23. května 2008
čtvrtek 22. května 2008
Finálová nuda
Finále nejslavnější klubové soutěže přineslo dvě branky, jedenáct proměněných penalt, jednu červenou kartu a....překvapivě velkou nudu.
Nepatřím k zástupům ovcí, které fandily Chelsea pouze proto, že tam hraje nějaký (Petr) Čech. Přál jsem to více Manchesteru, protože celý rok předvádí útočný a atraktivní fotbal.
Ve finále ale jakoby na svůj dosavadní herní projev zapomněl. V útočné aktivitě ho Chelsea předčila a asi by si trofej za výkon ve finále zasloužila o chlup víc než Reds.
Blues ale byli v moskevském večeru spíš jednookým králem - tempo fotbal jako kdyby oba týmy zapomněly na ostrovech, žádná technická kouzla, jen bojovnost a samozřejmě vysoké nasazení. To se ale dalo předpokládat a "nikdo přece nečekal osmigólovou přestřelku".
Co mě na celém přenosu rozčarovalo víc, než mdlý fotbal, to byl komentátor! Nemyslím tím Míru Bosáka, který předvedl svůj standardní výkon. Mám na mysli Pavla Čapka. To, jak neustále tlačil Pavla Srníčka ke chvále a vyzdvihování Petra Čecha, hraničilo až s trapností. Petr Čech je pravděpodobně nejlepší fotbalový brankář na světě. Není proto snad nutné nikoho třikrát za minutu ponoukat, aby ho vynášel do nebes...
P.S.: Dneškem, minimálně do EUROa, zavírám sportovní okénko. Ať si na své přijdou zase i návštěvnice něžného pohlaví...
úterý 20. května 2008
Po patnácti letech Rusko
Minule jsem tu psal, že jediný, kdo mohl zastavit Kanadu, byla Česká republika. Protože mýliti se je lidské, MS vyhrálo po jednom z nejúchvatnějších finále historie Rusko, když Kanadau nakonec porazilo 5:4 po prodloužení.
Ukázalo se, že Kanada se od našeho týmu přiučila nepěknou věc - bránění náskoku. Dokud hrála aktivně a snažila se navyšovat skóre, Rusové se nemohli dostat do tempa. Jakmile se ale uchýlila k taktice vyhozovaných puků, ruský tlak narůstal a bylo jen otázkou času, kdy vyústí v branky. Paralela s našim nevydařeným čtvrtfinále proti Švédům je snad nasnadě..
Hezký den
čtvrtek 15. května 2008
Fucking Tre Kronor
Je snad jediný hokejový tým na světě, na který naši hokejisté neumějí zahrát. Kanada, Rusko, Spojené státy, Finsko. Jsou to všechno hokejové velmoci, ale na velkých turnajích a hlavně v zápasech, ve kterých jde o všechno, se proti nim náš tým dokáže obdivuhodně ztopořit a většinou je porazí.
Jeden tým ale vládne všem, jeden jim všem káže, jeden nás vždy přivede, do temnoty sváže. Jsou to Švédi. Na reprezentanty země tří korunek náš tým, ať už nastupuje v jakémkoliv složení, prostě zahrát neumí.
Je proto neštěstím českého fanouška vidět, jak naši nastupují ve čtvrtfinále právě proti Švédsku. Ale ještě větším neštěstím je vidět, jak naši hokejisté bojují, makají naplno, jsou lepším týmem a pak přesto - díky několika chybám rozhodčích a jedné Hniličkově - proti Švédům znovu neuspějí.
O titulu mistrů světa je tak letos prakticky rozhodnuto. Jediný, kdo byl schopný zastavit ve famózní formě hrající Kanadu, byla Česká republika.
Ta se ale s turnajem, stejně jako vloni, loučí už ve čtvrfinále.
Tak snad za rok...
pátek 9. května 2008
čtvrtek 10. dubna 2008
pondělí 7. dubna 2008
Zlatý socialismus? WtF?
Na webu Boleslavského deníku jsem musel reagovat na tento diskusní příspvěk:
Za socíků to bylo lepší.V Mladé Boleslavi nebyl s parkováním žádný velký problém.Zlatí komunisté,zlatý socialismus.Dnes z nás tahají kapitalisti všude jen peníze. Na jedné straně hodně bohatí a na druhé hodně chudí.Lidé bez domova to za socialismu se nemohlo stát.Byl všude pořádek.Dneska je to hotová anarchie v Č.r. Téměř bezprávní stát.Jedny právní normy jsou pro bohaté a druhé pro ty chudší ! Jak to tady dopadne,kam to všechno sěje ?!
Moje reakce je zde:
Ano, takovéhle rozumy tu skutečně chyběly. Nadhodím zde pár názorů, možná vás některý přivede k zamyšlení.
1) Jeslti ono to s tím parkováním za socialismu nebylo o tolik lepší proto, že zdaleka ne každý měl automobil. Naproti tomu dnes mají auto i ti chudáci nejchudší. Co vy na to? Nemůže na tom být zrnko pravdy?
2) Jak jistě víte, za komárů existoval zákon o příživnictví. Ten říkal, že každý musí pracovat. Aby každý mohl dodržovat zákon, musela vládnoucí garnitura pro každého občana vytvořit pracovní místo. Proto se s nástupem kapitalismu tolik netáhel a nemakačenků divilo, že je najednou někdo nutí pracovat a nelíbí se mu, když jeho zaměstnanci leží zašití během pracovní doby někde ve skladu. Dnes už totiž neplatí, že vás stát k práci nutí. Pokud ovšem nepracujete, nedostanete zaplaceno. Dříve vás stát nutil a ikdyž jste nepracoval, zaplaceno jste dostal.
3) S tím souvisí bod tři. Dříve i kdyby ste se třeba posral, tak kariéru neuděláte. Dnes se schopní lidé mohou vzdělávat, rozvíjet a tak být strůjci svých osudů. A pokud budou mít nadprůměrné znalosti, vědomosti nebo nápady, měli by profesně (a finančně) růst.
4) Ti zlí kapitalisté z vás tahají peníze, že? Sice byste se rád vozil nehlučnými autobusy, jezdil po nerozbitých silnicích, dýchal čistý vzduch, pil zdravotně nezávadnou vodu, dostával lékařskou péči nesrovnatelné úrovně s úrovni z před dvaceti let. Ale zadarmo, ne?!
5) V jednom bodě s vámi mohu ale přeci jen částečně souhlasit. To je rozdíl mezi chudými a bohatými. Opravdu, někteří lidé jsou bohatí a někteří ne. Někteří jsou dokonce chudí. Apriori proti tomu nic nemám, nesmí to ovšem být tak, aby ti bohatí došli k bohatství jinak než schopnostmi popsanými v bodě 3. Jinak je to špatně. Doufám, že tak jste to myslel i vy a že vás ani nenapdlo snít o době, kdy jsme se tak nějak měli všichni stejně. Protože tenkrát byli bohatí skutečně jen ti, kteří dokázali podvádět, lhát, uplácet a lézt do řití. Dnes se dá k bohatství přijít bohudík i jinak. A to, že zde zůstává i druhý způsob, není chyba kapitalismu, ale postojů zakořeněných právě ze socialismu.
6) Věta o právních normách z vašich úst zní jako čisté farizejství - vychvalujete jednu z nejhorších totalit historie a jedním dechem kritizujete dnešní právní normy. To snad nemůžete ani myslet vážně?
7) A kam to spěje? Já osobně doufám, že absolutně jinam, než ukazují předvolební průzkumy, které dávají komunistům vysoké šance.
Ano, vím, že jsem idealista. Když já si nemůžu prostě pomoct. Rád bych upozornil studenty politologie, navštěvující můj blog, ať mě ušetří svých výkladů minulé i současné situace. Tohle mi šlo prostě tak nějak ze srdíčka...
středa 2. dubna 2008
Hvězda padá vzhůru
Již je tomu dávno, co jsem na hřišti proháněl fotbalovou merunu, ladně obehrával protihráče a přesnými přihrávkami nacházel spoluhráče. Poslední zápas jsem odehrál před osmi lety a mnoha kilogramy.
Ovšem dnes jsem udělal první nesmělé krůčky ke comebacku. Za vydatného deště jsem vyběhl na tréninkovou (a jedinou) plochu kosořického fotbalového klubu (přesný název neznám) a hodinku se tam pokoušel o parodii fotbalu.
Úder reality byl tvrdý jako rána vypálená Roberto Carlosem. Nestačím rychlostně, technicky, silově, důrazem a ani přehledem.
Žádné začátky ale nebývají lehké. Věřím, že za pomoci neutuchající píle a vydatné podpory trenéra se vrátím tam, kde jsem kdysi býval - na pozici průměrného hráče okresního formátu.
pondělí 31. března 2008
Vadí mi, když...
Vadí mi, když někdo říká protěžovat místo protežovat.
Vadí mi, když někdo říká viz Jana místo viz Janu a myslí si, že viz je zkratka.
Vadí mi, když lidé jedou bráchem a tátem do Boleslavije Felícijej na cerelovou polívku, kterou jim připraví kuchař z Kosmanos a oni ji budou jíst lžicej, popřípadě žlicí.
Vadí mi, když babička vidí v parku kluci a pejsci.
Vadí mi, když někdo říká "řekni mně, pověz mně"...
Vadí mi, že pro spoustu lidí je moře plné verlyb a na horách snad každý jezdí na pernamentku. Ovšem všichni mají permice.
Vadí mi, když mi někdo do ksichtu řekne ksift.
Vadí mi, když se v dubnu pálí čarodejnice. Co s čarodějnicemi?
Vadí mi, když se ženy nechávají vylepšit na plastikové chirurgii.
(pouze krátký nástřel, bude doplňováno)
Vadí mi, když někdo říká viz Jana místo viz Janu a myslí si, že viz je zkratka.
Vadí mi, když lidé jedou bráchem a tátem do Boleslavije Felícijej na cerelovou polívku, kterou jim připraví kuchař z Kosmanos a oni ji budou jíst lžicej, popřípadě žlicí.
Vadí mi, když babička vidí v parku kluci a pejsci.
Vadí mi, když někdo říká "řekni mně, pověz mně"...
Vadí mi, že pro spoustu lidí je moře plné verlyb a na horách snad každý jezdí na pernamentku. Ovšem všichni mají permice.
Vadí mi, když mi někdo do ksichtu řekne ksift.
Vadí mi, když se v dubnu pálí čarodejnice. Co s čarodějnicemi?
Vadí mi, když se ženy nechávají vylepšit na plastikové chirurgii.
(pouze krátký nástřel, bude doplňováno)
čtvrtek 20. března 2008
Šílení pouliční kazatelé
Enjoy:
Kytara na začátku je naprosto lahůdková a brýle, které má James Dean Bradfield, jsou jednim z nejstylovějších kousků oblečení, jaké jsem v poslední době viděl.
Kytara na začátku je naprosto lahůdková a brýle, které má James Dean Bradfield, jsou jednim z nejstylovějších kousků oblečení, jaké jsem v poslední době viděl.
pondělí 10. března 2008
Viděno dvěma
Původní text
Polední špička na lince S. Mladík, zhruba šestadvacetiletý, měkký klobouk, místo stuhy ozdobný prýmek, nezvykle dlouhý krk. Všeobecná tlačenice na zastávkách. Zmíněný mladík se rozčiluje na svého souseda. Vyčítá mu, že do něj neustále vráží. Plačtivý tón, snaha o důraznost. Nato zahlédne volné místo a vrhne se k němu.
O dvě hodiny později se prochází s přítelem po Římském nádvoří před nádražím Saint - Lazare. Přítel říká: "Měl by sis nechat semhle přišít knoflík." Ukazuje kam (na výstřih) a vysvětluje proč.
Vyprávění snu
Ty vole, zdálo se mi o klukovi, takovym divnym, mohlo mu bejt kolem pětadvaceti. Měl krk jak husa a k tomu nějakej klobouk. V polední špičce se prodíral tlačenicí na zastávkách a rozčiloval se, že do něj nějakej chlapík pořád vráží. Měl takovej divnej hlas, snažil se bejt důraznej, ale znělo to tak nějak plačtivě. Pak uviděl prázdné místo a hnal se k němu jak zběsilej. Zbytek si nepamatuju, akorát si ještě vzpomínám, že po nějaký době se procházel s nějakým dalším chlápkem na nějakým naměstí před nádražím a ten ho upozornil na upadlej knoflík. Řekl mu, ať si ho přišije a ještě mu k tomu dal přednášku, proč.
Vyprávění osobního zážitku
Dneska mám den blbec. Jel jsem zase jednou sem na Sever. Vzal jsem si ten dekadentní měkký klobouk, který tak úžasně ladí k mému aristokraticky dlouhému krku. Jako bych to nikdy nezažil, zase jsem si já blbec vybral polední linku. V den, kdy jsem slavil šestadvacet let na tomhle všivým světě, jsem dostal dárek v podobě neuvěřitelné tlačenice na zastávkách. Jako bonus do mě pořád strkal nějakej ňouma. Tak jsem ho okřikl. Hlas jsem měl sice o něco vyšší, než bych si představoval, ale stále to znělo dostatečně důrazně. Naštěstí jsem brzo našel volné místo. Dral jsem se k němu doslova přes mrtvoly, ale povedlo se, nemusel jsem cestovat na stojáka. Ve voze jsem usnul.
Za dvě hodiny už jsem se procházel s kamarádem kousek odsud po Římském nádvoří před nádražím Saint Lazare. První co řekl, když mě uviděl, bylo, že bych si měl nechat přišít knoflík, a ukazoval někam sem na prsa. Pak mi ještě vysvětloval proč bych si ho měl nechat přišít, ale to už jsem nevnímal, protože mě to vůbec nezajímalo a už jsem byl myšlenkama u tebe...
Jde o cvičení z hodiny tvůrčího psaní. První text slouží k popsání výchozí situace a kdo je jeho autorem ví čert. Druhý text slouží k interpretaci téže sitauce z pohledu někoho, komu se zdála. Třetí text je vyprávěním opět té samé situace jako osobního prožitku. Obé jsem napsal já. Celá tato poznámka je naprosto zbytečná, protože na můj blog přeci nechodí žádní blbci. Přesto ještě jedna vysvětlivka: nemuselo se to zdát mně a ani jsem to nemusel prožít. Někomu se to zdálo a někdo to prožil.
Polední špička na lince S. Mladík, zhruba šestadvacetiletý, měkký klobouk, místo stuhy ozdobný prýmek, nezvykle dlouhý krk. Všeobecná tlačenice na zastávkách. Zmíněný mladík se rozčiluje na svého souseda. Vyčítá mu, že do něj neustále vráží. Plačtivý tón, snaha o důraznost. Nato zahlédne volné místo a vrhne se k němu.
O dvě hodiny později se prochází s přítelem po Římském nádvoří před nádražím Saint - Lazare. Přítel říká: "Měl by sis nechat semhle přišít knoflík." Ukazuje kam (na výstřih) a vysvětluje proč.
Vyprávění snu
Ty vole, zdálo se mi o klukovi, takovym divnym, mohlo mu bejt kolem pětadvaceti. Měl krk jak husa a k tomu nějakej klobouk. V polední špičce se prodíral tlačenicí na zastávkách a rozčiloval se, že do něj nějakej chlapík pořád vráží. Měl takovej divnej hlas, snažil se bejt důraznej, ale znělo to tak nějak plačtivě. Pak uviděl prázdné místo a hnal se k němu jak zběsilej. Zbytek si nepamatuju, akorát si ještě vzpomínám, že po nějaký době se procházel s nějakým dalším chlápkem na nějakým naměstí před nádražím a ten ho upozornil na upadlej knoflík. Řekl mu, ať si ho přišije a ještě mu k tomu dal přednášku, proč.
Vyprávění osobního zážitku
Dneska mám den blbec. Jel jsem zase jednou sem na Sever. Vzal jsem si ten dekadentní měkký klobouk, který tak úžasně ladí k mému aristokraticky dlouhému krku. Jako bych to nikdy nezažil, zase jsem si já blbec vybral polední linku. V den, kdy jsem slavil šestadvacet let na tomhle všivým světě, jsem dostal dárek v podobě neuvěřitelné tlačenice na zastávkách. Jako bonus do mě pořád strkal nějakej ňouma. Tak jsem ho okřikl. Hlas jsem měl sice o něco vyšší, než bych si představoval, ale stále to znělo dostatečně důrazně. Naštěstí jsem brzo našel volné místo. Dral jsem se k němu doslova přes mrtvoly, ale povedlo se, nemusel jsem cestovat na stojáka. Ve voze jsem usnul.
Za dvě hodiny už jsem se procházel s kamarádem kousek odsud po Římském nádvoří před nádražím Saint Lazare. První co řekl, když mě uviděl, bylo, že bych si měl nechat přišít knoflík, a ukazoval někam sem na prsa. Pak mi ještě vysvětloval proč bych si ho měl nechat přišít, ale to už jsem nevnímal, protože mě to vůbec nezajímalo a už jsem byl myšlenkama u tebe...
Jde o cvičení z hodiny tvůrčího psaní. První text slouží k popsání výchozí situace a kdo je jeho autorem ví čert. Druhý text slouží k interpretaci téže sitauce z pohledu někoho, komu se zdála. Třetí text je vyprávěním opět té samé situace jako osobního prožitku. Obé jsem napsal já. Celá tato poznámka je naprosto zbytečná, protože na můj blog přeci nechodí žádní blbci. Přesto ještě jedna vysvětlivka: nemuselo se to zdát mně a ani jsem to nemusel prožít. Někomu se to zdálo a někdo to prožil.
čtvrtek 21. února 2008
Dnes je tomu právě deset let...
...co mě děda tahal ve čtyři ráno rozespalého z postele, kdy jsem u vánočky s čajem trnul u každé Bureho šance a žasnul u každé Ručínského kličky, kdy jsem prožíval bezmoc u každého nespravedlivého výroku sudího...
Až pak, v deváté minutě třetí třetiny, Patera vyhrál buly, někdo to posunul na modrou, Petr Svoboda napřáhl, zavřel oči, a vystřelil českému hokeji nesmrtelnost...
Pozn.: Děkuji České televizi, že všechny legendární zápasy z Nagana 98 dávala na chlup po deseti letech ve stejné dny, jak se odehrály na tom skvělém turnaji. Bohužel jí také hořce musím poděkovat, že tak učinila bez jakékoliv reklamy a na kabelovém kanále ČT 4, který od té doby, co nám v UPC přišli na pirátské připojení, nechytám...Snad to někdo osvícený nahrál, neb se mi nechce čekat dalších deset let, abych si ty euforické chvíle připomněl...
Až pak, v deváté minutě třetí třetiny, Patera vyhrál buly, někdo to posunul na modrou, Petr Svoboda napřáhl, zavřel oči, a vystřelil českému hokeji nesmrtelnost...
Pozn.: Děkuji České televizi, že všechny legendární zápasy z Nagana 98 dávala na chlup po deseti letech ve stejné dny, jak se odehrály na tom skvělém turnaji. Bohužel jí také hořce musím poděkovat, že tak učinila bez jakékoliv reklamy a na kabelovém kanále ČT 4, který od té doby, co nám v UPC přišli na pirátské připojení, nechytám...Snad to někdo osvícený nahrál, neb se mi nechce čekat dalších deset let, abych si ty euforické chvíle připomněl...
středa 6. února 2008
Koncentrované charizma
Ano, mohl bych tu hodiny mluvit o sobě, ale dneska obrátím pomyslný kužel své pozornosti jiným směrem, k někomu, kdo si zcela získal mé srdce a mou lásku (v té nejchlapáčtější podobě, samozřejmě).
Dámy a pánové, láska mého života:
Ale Hugh Laurie, to není jen Gregory House...
Dámy a pánové, láska mého života:
Ale Hugh Laurie, to není jen Gregory House...
pondělí 4. února 2008
Dnes něco pro ta hebká a voňavá stvoření mezi námi
Bajka O kočičce
Jednou kočička běžela přes koleje, když zrovna projížděla lokomotiva a ujela ji kousek ocásku.
Kočička se otočila a říka si: "Škoda ocásku."
A tak se vrátila, brala ujetý ocásek do tlamičky a vtom jela lokomotiva zpět a přejela ji celou hlavu.
A to je konec bajky.
Ponaučení:
"Nejedna kočička i pro malý ocásek ztratí celou hlavu."
Jednou kočička běžela přes koleje, když zrovna projížděla lokomotiva a ujela ji kousek ocásku.
Kočička se otočila a říka si: "Škoda ocásku."
A tak se vrátila, brala ujetý ocásek do tlamičky a vtom jela lokomotiva zpět a přejela ji celou hlavu.
A to je konec bajky.
Ponaučení:
"Nejedna kočička i pro malý ocásek ztratí celou hlavu."
středa 30. ledna 2008
Kvíz
Co mají tato slova společného?
Tokyo Hotel, Ewa Farna, Samer Issa, Prison Break, Lost, Emo, teens, sex, galerie, free, mp3...
Každý den je do vyhledávačů zadají tisíce lidí. Od nynějška se jim ve výsledcích bude zobrazovat i tato stránka.
Nyní mě omluvte, jdu se připravit na přívaly fanynek...
Tokyo Hotel, Ewa Farna, Samer Issa, Prison Break, Lost, Emo, teens, sex, galerie, free, mp3...
Každý den je do vyhledávačů zadají tisíce lidí. Od nynějška se jim ve výsledcích bude zobrazovat i tato stránka.
Nyní mě omluvte, jdu se připravit na přívaly fanynek...
pondělí 28. ledna 2008
Mission accomplished
Zeman je dobyt! Dobyt!
V pondělí 28. ledna 2008, krátce po půl desáté dopoledne, dobyl začínající ortoepik (tedy já) nejvyšší točnu zimního semestru - soubornou zkoušku z úvodu do studia jazyka a základů ortoepie.
V pondělí 28. ledna 2008, krátce po půl desáté dopoledne, dobyl začínající ortoepik (tedy já) nejvyšší točnu zimního semestru - soubornou zkoušku z úvodu do studia jazyka a základů ortoepie.
středa 16. ledna 2008
A jaké IQ máte vy?
Tady si můžete otestovat své zeměpisné znalosti. Ze začátku se to zdá lehké, ale s postupujícími koly to začne být pekelně těžké. Nejlepší výsledek autora tohoto blogu byl zatím Level 10 a zeměpisné IQ 109. Zde je důkaz:
Jak jistě uznáte, nemohu být s takovýmto výsledkem spokojen. A protože cvičení dělá mistra...
Jak jistě uznáte, nemohu být s takovýmto výsledkem spokojen. A protože cvičení dělá mistra...
pondělí 14. ledna 2008
Jak moc? Až k nenávisti...
Ohrnul jsem si rukávy a směle do toho...
Přečetl jsem si tenhle text (tedy, jen jeho poslední odstavec, ty předtím jsou jen o nějakých malicherných láskách) a první co jsem udělal bylo, že jsem se neskutečně zastyděl. Chtělo se mi křičet "Promiň, Veroniko!"
Další, co přišlo po studem hořících tvářích, zrychleném tepu a myšlenkách vířících všude kolem mě, bylo zamyšlení.
Chvilku jsem si kladl otázku (tak jako ona), jestli bych šílel, kdyby se jí něco stalo? Nebyl jsem schopen na ni odpovědět. Nebo jsem se jen bál přiznat si to? Že v ten moment, přesně v ten moment, kdy jsem si tu otázku položil, by v odpověď celou mou chabou skořápkou rezonovalo chladné, bezcitné a zcela racionální NE?
Nejsme si momentálně příliš blízcí. Přiznávám, je to především mou vinou. Vroucí cit, který jsem jí v různých podobách věnoval sedm let, došel. Myslel jsem si, že je nekončený. Ale nebyl. Je to tím, že ho (v některých chvílích) nesplácela stejně? Je to tím, že jsem se už nabažil mého vlivu na ní (a měl jsem vůbec kdy nějaký?)? Je to tím, že už po ní sexuálně netoužím tak jako dřív? Jsem schopen ji opravdu buďto jen sebeničitelsky milovat, nebo nenávidět? Najednou mezi námi vzniklo vakuum.
I přesto by ale žádné racionální a chladné NE nezaznělo. Křičel bych, že to bolí. Byl bych nešťastný, hroutil bych se. Blízkým bych ubližoval, jen abych přeřval svou vlastní bolest. A nenávist. Nenáviděl bych ji za to, že mě tu nechala samotného. Bez hromosvodu. Bez člověka, díky kterému se cítím dokonalý. Bez člověka, který mě naučil uvědomovat si city (ať už jsou jakékoliv)! Bez člověka, který si vezme v pracovní době deku a čte si se mnou v parku Gellnera. Bez člověka, jehož nohy mě vždycky dostávaly do kolen...
To jsem ale zcela odbočil od prvotního tématu. O umírání to být nemělo. Má to být o vakuu.
Naše přátelství se začalo kazit paradoxně v momentě, kdy na tom mělo být nejlíp. Skončil jí vztah a najednou jsme mohli zase trávit čas spolu bez toho, abychom se báli, že se to někdo dozví. Ale se vztahem jí skončilo i bydlení ve městě a vzdálenostně jsme k sobě začali mít dál. S větší vzdáleností bylo i méně času. A najednou jsem začal zjišťovat, že ne každá vteřina se musí točit kolem ní. Zároveň ona se snažila dohnat každou vteřinu, kterou ztratila životem ve dvou dlouhých vztazích. Nůžky se začaly nezadržitelně rozevírat...
Našla si nové kamarády (nebo obnovila vazby se starými), o kterých si já ve valné většině nemyslím nic dobrého. A to i přesto, že jsem je viděl všehovšudy jednou. Opilý. Začala mít nové zájmy, ze kterých jsme snad krom kina neměli ani jeden společný. Po večerech pila a spouštěla se. Dělala ostudu. Ale nic z toho to přece nemohlo pokazit...
...až na jednu věc...Neustále hledala lásku. Na tom jistě samo o sobě není nic špatného. Na způsobu, jakým to dělá, podle mě je. Nenechávala to přirozenému vývoji. Musela mít všechno a hned. Uháněla. Zamilovávala se na diskotéce po pár minutách kontaktu. Když to nevyšlo, zkusila to s kamarádem. Nepřitahoval ji, ale rozumněli si. To je přeci jasný důvod k tomu to spolu zkusit. Málem to přátelství zničila. Pak zkusila dalšího kamaráda. Bláznivě se zamilovala. Nevydrželo to. Mezi tím, co se značně zhroucená snažila z toho nějak dostat, ale psala texty adresované někomu úplně jinému, ve kterých mu vyznávala lásku...Zhnusila se mi tím...
Ale teď je zamilovaná. Snad se uklidní. Snad už nemá pocit, že musí neustále něco dohánět. Zase se zamilovala do kamaráda. Prý je to ten pravý. Doufám. Současné Veroniky už mám totiž plné zuby. Chci tu Veroniku která není vesnickou nanynkou, pro kterou existují jen zábavy a alkohol. Chci tu Veroniku, které se nevěra hnusí, která dává celé srdce jen jednomu. A v tom srdci nechá největší místo, jaké může postrádat, pro svého nejlepšího kamaráda.
Jak moc se máme rádi?
p.s.: jistě, že mé mužské ego trýzní, že jedním z uháněných jsem nebyl já...ale jen z čisté radosti odmítnutí...
Přečetl jsem si tenhle text (tedy, jen jeho poslední odstavec, ty předtím jsou jen o nějakých malicherných láskách) a první co jsem udělal bylo, že jsem se neskutečně zastyděl. Chtělo se mi křičet "Promiň, Veroniko!"
Další, co přišlo po studem hořících tvářích, zrychleném tepu a myšlenkách vířících všude kolem mě, bylo zamyšlení.
Chvilku jsem si kladl otázku (tak jako ona), jestli bych šílel, kdyby se jí něco stalo? Nebyl jsem schopen na ni odpovědět. Nebo jsem se jen bál přiznat si to? Že v ten moment, přesně v ten moment, kdy jsem si tu otázku položil, by v odpověď celou mou chabou skořápkou rezonovalo chladné, bezcitné a zcela racionální NE?
Nejsme si momentálně příliš blízcí. Přiznávám, je to především mou vinou. Vroucí cit, který jsem jí v různých podobách věnoval sedm let, došel. Myslel jsem si, že je nekončený. Ale nebyl. Je to tím, že ho (v některých chvílích) nesplácela stejně? Je to tím, že jsem se už nabažil mého vlivu na ní (a měl jsem vůbec kdy nějaký?)? Je to tím, že už po ní sexuálně netoužím tak jako dřív? Jsem schopen ji opravdu buďto jen sebeničitelsky milovat, nebo nenávidět? Najednou mezi námi vzniklo vakuum.
I přesto by ale žádné racionální a chladné NE nezaznělo. Křičel bych, že to bolí. Byl bych nešťastný, hroutil bych se. Blízkým bych ubližoval, jen abych přeřval svou vlastní bolest. A nenávist. Nenáviděl bych ji za to, že mě tu nechala samotného. Bez hromosvodu. Bez člověka, díky kterému se cítím dokonalý. Bez člověka, který mě naučil uvědomovat si city (ať už jsou jakékoliv)! Bez člověka, který si vezme v pracovní době deku a čte si se mnou v parku Gellnera. Bez člověka, jehož nohy mě vždycky dostávaly do kolen...
To jsem ale zcela odbočil od prvotního tématu. O umírání to být nemělo. Má to být o vakuu.
Naše přátelství se začalo kazit paradoxně v momentě, kdy na tom mělo být nejlíp. Skončil jí vztah a najednou jsme mohli zase trávit čas spolu bez toho, abychom se báli, že se to někdo dozví. Ale se vztahem jí skončilo i bydlení ve městě a vzdálenostně jsme k sobě začali mít dál. S větší vzdáleností bylo i méně času. A najednou jsem začal zjišťovat, že ne každá vteřina se musí točit kolem ní. Zároveň ona se snažila dohnat každou vteřinu, kterou ztratila životem ve dvou dlouhých vztazích. Nůžky se začaly nezadržitelně rozevírat...
Našla si nové kamarády (nebo obnovila vazby se starými), o kterých si já ve valné většině nemyslím nic dobrého. A to i přesto, že jsem je viděl všehovšudy jednou. Opilý. Začala mít nové zájmy, ze kterých jsme snad krom kina neměli ani jeden společný. Po večerech pila a spouštěla se. Dělala ostudu. Ale nic z toho to přece nemohlo pokazit...
...až na jednu věc...Neustále hledala lásku. Na tom jistě samo o sobě není nic špatného. Na způsobu, jakým to dělá, podle mě je. Nenechávala to přirozenému vývoji. Musela mít všechno a hned. Uháněla. Zamilovávala se na diskotéce po pár minutách kontaktu. Když to nevyšlo, zkusila to s kamarádem. Nepřitahoval ji, ale rozumněli si. To je přeci jasný důvod k tomu to spolu zkusit. Málem to přátelství zničila. Pak zkusila dalšího kamaráda. Bláznivě se zamilovala. Nevydrželo to. Mezi tím, co se značně zhroucená snažila z toho nějak dostat, ale psala texty adresované někomu úplně jinému, ve kterých mu vyznávala lásku...Zhnusila se mi tím...
Ale teď je zamilovaná. Snad se uklidní. Snad už nemá pocit, že musí neustále něco dohánět. Zase se zamilovala do kamaráda. Prý je to ten pravý. Doufám. Současné Veroniky už mám totiž plné zuby. Chci tu Veroniku která není vesnickou nanynkou, pro kterou existují jen zábavy a alkohol. Chci tu Veroniku, které se nevěra hnusí, která dává celé srdce jen jednomu. A v tom srdci nechá největší místo, jaké může postrádat, pro svého nejlepšího kamaráda.
Jak moc se máme rádi?
p.s.: jistě, že mé mužské ego trýzní, že jedním z uháněných jsem nebyl já...ale jen z čisté radosti odmítnutí...
Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot
Máme před sebou těžkou zkoušku, nejbolestnější ze všech. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců boje a utrpení. Ptáte se, co je naší politikou? Odpovím: vést válku na moři, na zemi a ve vzduchu s veškerou naší mocí a veškerou silou, kterou nám Bůh může dát; vést válku proti obludné tyranii, nejtemnějšímu a nejžalostnějšímu seznamu lidských zločinů v dějinách. To je naše politika. Ptáte se, co je náš cíl? Mohu odpovdět jediným slovem: Je to vítězství, vítězství za každou cenu, vítězství navzdory veškeré hrůze, vítězství, jakkoli dlouhá a těžká cesta k němu může vést; protože bez vítězství nepřežijeme. To si musíme uvědomit; nepřežije Britské impérium; nepřežije to vše, co Britská říše symbolizovala, nepřežijí potřeby a podněty naší doby, která nutí lidstvo, aby se hnulo kupředu, k svému cíli. Ale já se ujmu svého úkolu s optimismem a nadějí. Jsem si jist, že lidstvo nestrpí, aby naše věc neuspěla. V tento čas se cítím oprávněn požadovat pomoc všech, a říkám: "Pak tedy přijďtě, a postupujme společnými silami."
Winston Churchill
Uhodli jste správně, právě jsem se začal učit na svou jedinou zkoušku v zimním zkouškovém období.
Winston Churchill
Uhodli jste správně, právě jsem se začal učit na svou jedinou zkoušku v zimním zkouškovém období.
čtvrtek 10. ledna 2008
Jako přízraky, co odněkud sem zabloudily
Dnes odpoledne jsem jel do práce autobusem, který byl narvaný k prasknutí (což k smrti nesnáším) a byl jsem konsternován tupostí a vyhaslostí v očích mých spolucestujícíh. V zítřejších novinách vyjde článek Je Boleslav město neandrtálců?
Po dnešním odpoledni a pohledu do očí oveček jedoucích v tom chlívku si jsem naprosto jistý...
Po dnešním odpoledni a pohledu do očí oveček jedoucích v tom chlívku si jsem naprosto jistý...
středa 9. ledna 2008
Malý krok pro čověka, ale obrovský skok pro mě...
Dnes se stalo to, k čemu celá má existence směřovala už několik posledních týdnů. Vlastně to z počátku nebyl ani tak můj nápad, jako spíš soustavné přesvědčevání a mírný nátlak kolegy, kamarádů, známých...
Zprvu jsem se bránil, protože mám rád své jisté, jsem příznivec zaběhnutých pořádků (pokud fungují) a bráním se všelijakým novotám...
Navíc se mi argumenty oněch "nahaněčů" zdály poněkud dětinské a hlavně málo pádné.
Přesto ve mně ale každou minutou sílil jakýsi pocit nejistoty, rozháranosti a ano, je třeba si to přiznat, i mírných obav.
Dnes jsem byl opět vystaven nátlaku a nelidské agitaci a už jsem nevydržel. Dnes se to prostě stalo. Argumetny i pocity mě doslova sešrotovaly a já povolil...
Ano, dnes jsem přešel z Internet Exploreru na Mozillu Firefox!
Tak jako se Bible dělí na Starý a Nový zákon tak se i mé putování tímto světem ode dneška navždy bude dělit na období před Mozillou a po Mozzile...
Zprvu jsem se bránil, protože mám rád své jisté, jsem příznivec zaběhnutých pořádků (pokud fungují) a bráním se všelijakým novotám...
Navíc se mi argumenty oněch "nahaněčů" zdály poněkud dětinské a hlavně málo pádné.
Přesto ve mně ale každou minutou sílil jakýsi pocit nejistoty, rozháranosti a ano, je třeba si to přiznat, i mírných obav.
Dnes jsem byl opět vystaven nátlaku a nelidské agitaci a už jsem nevydržel. Dnes se to prostě stalo. Argumetny i pocity mě doslova sešrotovaly a já povolil...
Ano, dnes jsem přešel z Internet Exploreru na Mozillu Firefox!
Tak jako se Bible dělí na Starý a Nový zákon tak se i mé putování tímto světem ode dneška navždy bude dělit na období před Mozillou a po Mozzile...
úterý 8. ledna 2008
Je mi to jedno
je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno
středa 2. ledna 2008
Houšť Novoročních předsevzetí
Chtěl jsem to slíbit už dávno, ale když je teď taková každoročně pohnutá doba, tak to slibím až dnes, veřejně. Budu se snažit tento blog trochu přivést k životu. To znamená, že se pokusím každý den sem napsat alespoň jeden příspěvek. I kdyby to měla být sebevětší hloupost.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
