K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


čtvrtek 11. září 2008

Sedm let války za mír

Budou toho určitě plné noviny, televize i rádio. Dokonce i Leoš Mareš ráno pouštěl patetický (a určitě dlouho dopředu připravený) projev prezidenta Bushe, který pronesl ihned po tom, co několik letadel narazilo v New Yorku do těch paneláků. I já se tedy přidám ke stádečku a pojedu dnes stejné téma.

Dnes je tomu přesně sedm let, kdy US and A začaly na křídlech svých strategických bombardérů a na palubách letadlových lodí vyvážet do světa mír a demokracii. Nejhorší režimy a nejvíc zbraní hromadného ničení se podle světového četníka skrývá v zemích, které mají buď obrovské nerostné bohatství, nebo významnou strategickou polohu, a tak se importuje svoboda do Iráku nebo Afghánistánu, zatímco v chudých afrických zemích umírají v naprosto nepředstavitelných podmínkách miliony lidí.

Nejroztomilejší ale je, že se na nastolování světamíru podílí země, jejímiž prvními "civilizovanými" obyvateli byli vyvrhelové a zločinci, kteří uprchli ze starého světa a kteří během osidlování kontinentu prakticky vyvraždili jeho původní obyvatele. Země, jejíž obyvatelé pořádali hony na černochy a z nich si pak dělali své otroky. Země, kde většina obyvatel ani neví, že Rakousko není restaurace v Kalifornii. Země, jejíž prezident má inteligenci zhruba na úrovni cvičeného šimpanze.

Země, která je zásadová, tvrdá, spravedlivá a která nedá si pokoj, dokud nebude McDonalds v každé favele, v každém slumu nebo ghettu.

Žádné komentáře: