K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


čtvrtek 31. července 2008

Skvělá předpověď


O tom, že meteorologie je hrozná pavěda, jsem přesvědčený už dávno. To, co ale předvádějí rosničky z komerčních televizí a rádií, je až úsměvné. Tato jistě v soukromém životě nebezpečně inteligentní stvoření totiž zřejmě mají v popisu práce být neustále odvařená z aktuálního počasí.

Pokud je zima a venku nesněží ani nemrzne, jsou zoufalé a modlí se za sníh. V moment, kdy napadne pár centimetrů prašanu nebo na pár dní udeří mrazy, už se nemůžou dočkat jara. V létě je to to samé. Panují tropická parna a denně slyším, že už to není k vydržení a že ať už konečně zaprší. Potom přijde teplotně chudší týden a holky už do mikrofonů sténají, že to léto stojí za hovno.

Je to vlastně fajn job, ať je situace jakákoliv, pořád může být lépe.

Proč to píšu? Vyprovokovala mě dnešní předpověď: Zatím je polojasno, ale pokud se na obloze objeví ještě další mraky, tak bude oblačno.

Na to už člověk musí mít školy...

středa 30. července 2008

středa 23. července 2008

Divadlo Sklep - Bible

1. část


2. část

pondělí 21. července 2008

Knižní turistika

V jedné Woodyjově Allenově povídce sestavil pomatený židovský kouzelník almaru, která člověka dokáže přenést do jakékoliv publikace, se kterou se v té almaře zavře. Může to být román nebo povídka, ale taky třeba učebnice španělštiny nebo Kámasutra. Cestovatel v knihách se ale nepřevtělí do jedné z již napsaných postav, ale stane se postavou fungl novou, která se stane součástí knihy.

Ve zmíněné povídce chtěl hlavní hrdina zažít diskrétní románek, o kterém by se jeho žena nikdy nedozvěděla. Nechával se tedy přenést do Paní Bovaryové, kde se mu podařilo s Emmou sblížit. Od toho okamžiku se studenti a čtenáři na celém světě divili, co za Žida to randí na straně 120 s hlavní hrdinkou.

Možnost přenést se do libovolné knížky mě nadchla. Přemýšlel jsem, kam bych se chtěl nechat přenést já. Jako desetiletý bych se určitě nejvíce hrnul do Pipi, dlouhé punčochy. Ve vile Vilekule bychom si užívali i s jejím koněm Alfredem a tou opicí, jejíž jméno už si nepamatuju. Užívali ve smyslu užívali. Ne užívali ve smyslu užívali s pomrknutím..

Ještě tak před šesti sedmi lety bych určitě chtěl poznat Holdena Caufielda, protože jsem u něj tenkrát viděl stejné vnímání světa, jaké jsem měl já.

No a dnes? Dnes bych se chtěl rozhodně přenést na Golgotu a slyšet poslední Ježíšova slova, ještě než se z něj stal idol všech zamindrákovaných a puritánských fanatiků, lačnících po majetku.

Slyšel jsem poslední Ježíšova slova a navíc jsem postavou v Bibli. Kdo z vás by to mohl říct?

P.S.: Kdyby se dalo vzít do almary DVD a přenést se kamkoliv jinam, chtěl bych se podívat do Princeton-Plainsboro za Gregem.

úterý 15. července 2008

Kam to spěje?


Muž jede v Chorvatsku z dovolené, zastaví u pumpy a chce natankovat. Jeho dvě děti, šestiletý chlapec a osmiletá holčička, se v autě začnou hádat. Chlapík toho už nejspíš za několik set kilometrů má dost a haranty vytáhne z auta. Nejprve jich pár vlepí klukovi, potom pár ran schytá i holka. Nakonec je přísný otec nechá kleknout, nejspíš aby si uvědomili, jak se chovat.

Celé scénce přhlížejí místní občané, o kterých je známo, že ve vychování, etice a morálce jsou mnohem dál než nějaký nýmand z Česka. Pohled na trpící děti nevydrží a přivolají policii. Ta je na místě během několika minut a otci napaří pokutu 3 500 kun.

A já se ptám: To nastává doba, kdy člověk nebude moct ani zmlátit a nechat klečet svý vlastní děti? Kam to všechno jako spěje? Co bude dál? Zakážou nám zabíjet zvířata nebo šikanovat podřízené v práci?

středa 9. července 2008

Tak ať Ti to dobře dopadne


Matka mé matky dnes nastupuje do nemocnice, kde ji čeká snad už stopadesátádruhá operace. Protože už bez fofrklacků nebyla schopná udělat krok, jde tentokrát o totální endoprotézu.

Po měsících, kdy bolest při každém kroku byla prakticky jediným námětem hovoru, kdykoliv jsme za ní zavítali, si snad všichni oddychneme. Babička bude běhat jako srnka a my už zase budeme moci poslouchat běžné drobné důchodcovské starosti (co uvařit, kam investovat ty přebytečný peníze, jestli už letos koupit to nový auto apod.).

Protože už ale pacientka není nejmladší a v jejím věku je každá narkóza mírným rizikem, máme taky trošku obavy.

Proto babi, ať Ti to dobře dopadne!

pátek 4. července 2008

D Í K Y !

Snad byly vyslyšeny mé modlitby!

Snad pomohlo to staré africké zaklínadlo, kvůli kterému jsem popravil sousedovic kočku!

Snad zabralo obětování přítelkyně na hranici z krucifixů!

Každopádně, je to tady! Konečně se dá zase normálně žít...

čtvrtek 3. července 2008

Proboha! Zastavte to někdo!


Už nemůžu dál. Nemůžu spát, nemám hlad, nemůžu se soustředit, jen sedím, apaticky koukám...a potím se.

Toto je zoufalé volání o pomoc. Zastavte konečně někdo to vedro k posrání.