K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


čtvrtek 10. dubna 2008

Studijní nasazení


Tomu se říká intenzivní vstřebávání informací

pondělí 7. dubna 2008

Zlatý socialismus? WtF?


Na webu Boleslavského deníku jsem musel reagovat na tento diskusní příspvěk:
Za socíků to bylo lepší.V Mladé Boleslavi nebyl s parkováním žádný velký problém.Zlatí komunisté,zlatý socialismus.Dnes z nás tahají kapitalisti všude jen peníze. Na jedné straně hodně bohatí a na druhé hodně chudí.Lidé bez domova to za socialismu se nemohlo stát.Byl všude pořádek.Dneska je to hotová anarchie v Č.r. Téměř bezprávní stát.Jedny právní normy jsou pro bohaté a druhé pro ty chudší ! Jak to tady dopadne,kam to všechno sěje ?!

Moje reakce je zde:
Ano, takovéhle rozumy tu skutečně chyběly. Nadhodím zde pár názorů, možná vás některý přivede k zamyšlení.

1) Jeslti ono to s tím parkováním za socialismu nebylo o tolik lepší proto, že zdaleka ne každý měl automobil. Naproti tomu dnes mají auto i ti chudáci nejchudší. Co vy na to? Nemůže na tom být zrnko pravdy?

2) Jak jistě víte, za komárů existoval zákon o příživnictví. Ten říkal, že každý musí pracovat. Aby každý mohl dodržovat zákon, musela vládnoucí garnitura pro každého občana vytvořit pracovní místo. Proto se s nástupem kapitalismu tolik netáhel a nemakačenků divilo, že je najednou někdo nutí pracovat a nelíbí se mu, když jeho zaměstnanci leží zašití během pracovní doby někde ve skladu. Dnes už totiž neplatí, že vás stát k práci nutí. Pokud ovšem nepracujete, nedostanete zaplaceno. Dříve vás stát nutil a ikdyž jste nepracoval, zaplaceno jste dostal.

3) S tím souvisí bod tři. Dříve i kdyby ste se třeba posral, tak kariéru neuděláte. Dnes se schopní lidé mohou vzdělávat, rozvíjet a tak být strůjci svých osudů. A pokud budou mít nadprůměrné znalosti, vědomosti nebo nápady, měli by profesně (a finančně) růst.

4) Ti zlí kapitalisté z vás tahají peníze, že? Sice byste se rád vozil nehlučnými autobusy, jezdil po nerozbitých silnicích, dýchal čistý vzduch, pil zdravotně nezávadnou vodu, dostával lékařskou péči nesrovnatelné úrovně s úrovni z před dvaceti let. Ale zadarmo, ne?!

5) V jednom bodě s vámi mohu ale přeci jen částečně souhlasit. To je rozdíl mezi chudými a bohatými. Opravdu, někteří lidé jsou bohatí a někteří ne. Někteří jsou dokonce chudí. Apriori proti tomu nic nemám, nesmí to ovšem být tak, aby ti bohatí došli k bohatství jinak než schopnostmi popsanými v bodě 3. Jinak je to špatně. Doufám, že tak jste to myslel i vy a že vás ani nenapdlo snít o době, kdy jsme se tak nějak měli všichni stejně. Protože tenkrát byli bohatí skutečně jen ti, kteří dokázali podvádět, lhát, uplácet a lézt do řití. Dnes se dá k bohatství přijít bohudík i jinak. A to, že zde zůstává i druhý způsob, není chyba kapitalismu, ale postojů zakořeněných právě ze socialismu.

6) Věta o právních normách z vašich úst zní jako čisté farizejství - vychvalujete jednu z nejhorších totalit historie a jedním dechem kritizujete dnešní právní normy. To snad nemůžete ani myslet vážně?

7) A kam to spěje? Já osobně doufám, že absolutně jinam, než ukazují předvolební průzkumy, které dávají komunistům vysoké šance.


Ano, vím, že jsem idealista. Když já si nemůžu prostě pomoct. Rád bych upozornil studenty politologie, navštěvující můj blog, ať mě ušetří svých výkladů minulé i současné situace. Tohle mi šlo prostě tak nějak ze srdíčka...

středa 2. dubna 2008

Hvězda padá vzhůru


Již je tomu dávno, co jsem na hřišti proháněl fotbalovou merunu, ladně obehrával protihráče a přesnými přihrávkami nacházel spoluhráče. Poslední zápas jsem odehrál před osmi lety a mnoha kilogramy.

Ovšem dnes jsem udělal první nesmělé krůčky ke comebacku. Za vydatného deště jsem vyběhl na tréninkovou (a jedinou) plochu kosořického fotbalového klubu (přesný název neznám) a hodinku se tam pokoušel o parodii fotbalu.

Úder reality byl tvrdý jako rána vypálená Roberto Carlosem. Nestačím rychlostně, technicky, silově, důrazem a ani přehledem.

Žádné začátky ale nebývají lehké. Věřím, že za pomoci neutuchající píle a vydatné podpory trenéra se vrátím tam, kde jsem kdysi býval - na pozici průměrného hráče okresního formátu.