Všeobecné volební právo?

"Jsem proti, přece nedává smysl, aby vzdělaný a inteligentní volič měl hlas se stejnou vahou jako omezený idiot."

Miloš Čermák, Reflex online

Scéna se zmrzlinou

Dnes jsem v nákupním centru stál vedle pohledné slečny, která si u mladíka, kterému se očividně líbila, kupovala kopeček zmrzliny. Když jí mladík zmrzku podával, slečně spadl kousek zmrzliny na ruku, na místo mezi palec a ukazováček. Slečna zaplatila a odešla.

V mé hlavně se ale scéna dohrála tak, že dívka chvilku na chlapce koukala a poté, když ho to samotného nenapadlo, mu řekla: "No tak, na co čekáš, olízni mi to!" Pokračování, zahrnující spoutu pomůcek a akrobatických poloh, si jistě domyslíte (stejně, jako jsem si ho domyslel já).

Zdá se, že bych byl vynikající režisér pornofilmů...

Pozor! Jedinečná šance!

Finanční krize udeřila už i na Českou republiku. Jak se proti tomu bránit? Investujte chytře! A jaká investice je jednou z nejlepších? No přeci investice do umění. Já vám nyní nabízím jedinečnou příležitost zhodnotit vaše peníze.

Připravil jsem pro vás aukci dvou malůvek začínající autorky, o které se v kuloárech hovoří jako o "té nové Picassové". První je z jejího raného období a je ještě černobílá, druhá je novější a doslova hraje barvami. Zajímavostí jistě je, ža malířka obě díla stvořila tak, že nástroj vedla pouze svými ústy.

Vyvolávací cena činí jednu korunu. Nabídky můžete podávat v komentářích.

Na závěr vám ještě prozradím, že vydražená částka poputuje na dobročinné účely. Nakoupím si za ni značkové oblečení.

Nikdy se nevrátí...

...pohádka mládí...

Jak starý máte mozek?

Na pár setin sekundy se objeví čísla, která se následně skryjí pod kolečky a úkolem je ve správném pořadí kliknout na tato kolečka.

Upozornění: Je to návykové podobně jako Traveler IQ!

Dnes ráno v trafice

Já bych si dal jeden Sport a Semtex!

Tomu říkám výbušná kombinace...

Mokrý sen

Zdál se mi v noci sen. Ačkoliv vodu nemám rád, v tom snu jsem byl plavec a vyhrával jsem jeden okresní závod za druhým (takový Phelps light). Na této bulvární zprávě je, kromě její vypovídací hodnoty, zajímavá ještě jedna věc. Když jsem se vzbudil, tak jsem měl zalehlé ucho (ale opravdu těžce, fakt!), tzv. syndrom plaveckého ucha! Už volali Mulder se Scullyovou, že si mě přijedou v noci natočit...

Chcete si mě také natočit, jak spím? Není nic snažšího! Na ceně se určitě nějak domluvíme...

Je krásné býti dítětem

Tento článek http://www.reflex.cz/Clanek33863.html pana Tesaře mě při pátku velice velmi potěšil. Pravděpodobně nebylo jeho záměrem ve mně vyvolat nostalgické vzopmínky na dětství (ano, už i já, i já bych si přál být zase dítětem) ale spíš se zamyslet nad nesmyslností předělávání/upravování/dolaďování státní hymny. Hymna mě ale přeci jen nechává lehce chladným, kdežto dětské hry nikoliv.

Jistě, hrál jsem si s jinými hračkami, ale podstata zůstává pořád stejná - to bezmezné nadšení a nefalšované prožívání ať už mezistátních zápasů na peršanu nebo šikanování spolužáka pociťují všechny děti stejně.

A tak jsem si takhle v pátek posteskl, kam se poděl ten čas her a malin nezralých, a zatoužil zase na chvíli v pokoji na koberci dělat z angličáků kolony na dálnicích, hrát i po setmění pod lampou banďák (a doma se pak vymlouvat, proč jdu zase pozdě), řvát na babičku do okna, ať mi hodí svačinu nebo stavět v lese ten nejmaskovanější a nejvíc nedobytnej bunkr...

Vztek

Dnes jsem přišel na autobusovou zastávku minutu před časem, ve který měl jet autobus. Stejně tak včera. V oba dny byl ale autobus už dávno pryč.

Dnešní příspěvek bych tak chtěl věnovat všem dementním řidičům autobusu, kteří nejsou schopni jet na čas a svou práci si zkracují (zřejmě proto, aby doma mohli o minutu dříve nabančit manželce).

Klidně se tou ukradenou minutou zadavte, tataři!

Vítězství ducha nad hmotou

V mé nové kanceláři velikosti Aljašky mi pořád něco chybělo. I přes stůl takových rozměrů, že by na něm mohlo souložit deset párů, mi pořád přišla prázdná. Dnes jsem na to kápnul, když jsem si neměl kam pověsit sako. Neměl jsem tam věšák. Vznesl jsem tedy požadavek a odpoledne na mě za dveřmi čekala krabice nevelké velikosti...

Vybalil jsem všech třicet dílků a jal se dumat, jak na to. Od začátku bylo jasné, že si operace bude žádat celého muže. A tím bezesporu jsem. Po několika desítkách minut jsem se tak špinavý a upocený mohl bít v hruď.

Svět už nikdy nebude takový, jako dřív. Složil jsem svůj první kus nábytku.