K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


středa 15. října 2008

Mokrý sen

Zdál se mi v noci sen. Ačkoliv vodu nemám rád, v tom snu jsem byl plavec a vyhrával jsem jeden okresní závod za druhým (takový Phelps light). Na této bulvární zprávě je, kromě její vypovídací hodnoty, zajímavá ještě jedna věc. Když jsem se vzbudil, tak jsem měl zalehlé ucho (ale opravdu těžce, fakt!), tzv. syndrom plaveckého ucha! Už volali Mulder se Scullyovou, že si mě přijedou v noci natočit...

Chcete si mě také natočit, jak spím? Není nic snažšího! Na ceně se určitě nějak domluvíme...

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Zas zdál se mi ten starý sen
bylo to v noci, v máji
seděl jsem s tebou, s tebou jen -
a naše rty si přísahají.
To bylo přísah! Ty záruky!
Hladili jsme si dlaně
a tys mě kousla do ruky,
abych prý vzpomněl si na ně.

Ty, která koušeš ze zmatku,
ty, jež máš oči ze lne,
přísahy byly v pořádku,
kousání bezúčelné.