K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


pátek 20. ledna 2012

Ani Hawking to nerozlousk

Otázka: Na co nejvíc myslíte během dne?
Stephen Hawking: Na ženy. Jsou naprostou záhadou.

Z rozhovoru se Stephenem Hawkingem k příležitosti jeho 70. narozenin v New Scientist.

Osud světa se nachýlil

Konec světa tak, jak ho známe, je prakticky za rohem. Proto neváhejte, vyberte bankovní účty a stavební spoření, prodejte auta, domy a manželky a předzásobte se větším než malý množství drog, alkoholu a hlavně porna dřív, než SOPA zruší všechny ty internety.

Protože jak ukazuje následující graf, krize je opravdu obrovská a kapitalismus to celý prohrál na plný čáře. Vraťme se tedy pokorně do chýší a k prvotně pospolné společnosti a zkusme to znovu a lépe.


pátek 13. ledna 2012

City a pocity

Takhle si připadám několik posledních dní. Vzhledem k tomu, že nesnáším výšky, to rozhodně nejsou příjemné pocity. Snad to nějak vybalancuju. Jako vždycky..

středa 11. ledna 2012

Legenda o velkém návratu

Na světě není lepšího tvůrce příběhů, než světa sportu. Tolik emocí, zvratů a neuvěřitelných výkonů se prostě v žádném jiném odvětví nalézt nedá. Někdy mi přijde, jako by tkalci u sportovního stavu osudu měli zvláštní smysl pro gradaci a patos. Kdykoliv si řeknu, že by při určité sportovní události mohlo dojít třeba k tomuhle, protože by to bylo jednoduše nezapomenutelný, stane se to.

Posledním příkladem je návrat Thiery Henryho do Arsenalu. Když v roce 2007 z Gunners odcházel, bylo mu třicet, byl na vrcholu kariéry a měl na kontě 227 golů v 370 zápasech, které za Arsenal odehrál. Odcházel jako legenda, ještě během jeho aktivní kariéry mu před stadionem vztyčili sochu.

Po téměř pěti letech se, již jako dosluhující hráč, do Londýna vrátil, aby Arsenalu na dva měsíce pomohl. A jak odcházel, tak se také vrátil. Jako legenda: http://youtu.be/_bNBN9XlTK0?t=1m29s

úterý 10. ledna 2012

Šubyduby Amerikááá

1. - 16. 5. 2012, stay tuned!