K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


pondělí 22. září 2008

Absolutní filmové peklo...


...nese název Bestiář!

Něco tak hloupého, odporného a vypatlaného jsem už dlouho neviděl. Tento film mi způsoboval až fyzickou bolest. Na druhou stranu žena, která je tak dementní jako hlavní hrdinka tohodle vededíla, si nezaslouží nic jiného, než aby o ní byl natočený extrémně špatný film.

Celkově vůbec nechápu, proč se někdo rozhodne zfilmovat knížku od nějaké vypatlané slepice, která sice nese spisovatelsky hodnotné příjmení, ale jinak je to naprosto prostoduchá kravka...

Jdu si dát deset otčenášů a nabančit si důtkama, abych ze sebe to svinstvo dostal...

P.S.: V jedné internetové diskusi jakási dívka s IQ řadicí páky film hájila slovy, že "obyčejným lidem se to líbí, je to film pro obyčejný lidi". Panebože, málem jsem si nazvracel do klávesnice. Díky bohu, že nejsem obyčejný! Než to vidět znovu, tak si radši vydloubnu oči lžicí.

pátek 19. září 2008

pondělí 15. září 2008

Počasí nám konečně přeje


Konečně je tady, co se týče počasí, nejhezčí část roku. Je sychravo, neustále zataženo a relativně chladno. Zkrátka počasí ideální na to, zalézt do postele, nechat se hřát pokojně vrnícím notebookem, popřípadě koukat na filmy, nebo dokonce vzít do ruky nějakou lehce pornografickou knihu a rozšířit si obzory.

Člověk konečně není tahán po výletech, při chůzi od televize k ledničce se nepotí jako vrata od chlíva a když zaleze do ztemnělé hospody, tak nemá neodbytný pocit provinění, že promrhává "tak krásný den."

Vítej, podzime!

čtvrtek 11. září 2008

Sedm let války za mír

Budou toho určitě plné noviny, televize i rádio. Dokonce i Leoš Mareš ráno pouštěl patetický (a určitě dlouho dopředu připravený) projev prezidenta Bushe, který pronesl ihned po tom, co několik letadel narazilo v New Yorku do těch paneláků. I já se tedy přidám ke stádečku a pojedu dnes stejné téma.

Dnes je tomu přesně sedm let, kdy US and A začaly na křídlech svých strategických bombardérů a na palubách letadlových lodí vyvážet do světa mír a demokracii. Nejhorší režimy a nejvíc zbraní hromadného ničení se podle světového četníka skrývá v zemích, které mají buď obrovské nerostné bohatství, nebo významnou strategickou polohu, a tak se importuje svoboda do Iráku nebo Afghánistánu, zatímco v chudých afrických zemích umírají v naprosto nepředstavitelných podmínkách miliony lidí.

Nejroztomilejší ale je, že se na nastolování světamíru podílí země, jejímiž prvními "civilizovanými" obyvateli byli vyvrhelové a zločinci, kteří uprchli ze starého světa a kteří během osidlování kontinentu prakticky vyvraždili jeho původní obyvatele. Země, jejíž obyvatelé pořádali hony na černochy a z nich si pak dělali své otroky. Země, kde většina obyvatel ani neví, že Rakousko není restaurace v Kalifornii. Země, jejíž prezident má inteligenci zhruba na úrovni cvičeného šimpanze.

Země, která je zásadová, tvrdá, spravedlivá a která nedá si pokoj, dokud nebude McDonalds v každé favele, v každém slumu nebo ghettu.

středa 3. září 2008

Chléb a hry

Je to tady! Největší sportovní událost roku, na kterou čekali fandové hned v několik vesnicích Mladoboleslavska, je za dveřmi. V sobotu ve 13 hodin startuje na obecním hřišti v Němčicích fotbalový turnaj, na kterém se představí špičkoví hráči celého okresu.

Mezi favority turnaje bude patřit i obhájce loňského prvenství z Libichova, posílený o borce z boleslavského Sportingu. Ten se ale potýká s nečekanými problémy. Jeho hrající trénér, manažer, kustod, masér a tmelící prvek celého souboru Petr Hložek se na hřišti neobjeví. "Bohužel je to tak. V soutěžním utkání jsem si pochroumal koleno. Do soboty určitě fit nebudu," uvedl známý srdcař a dodal: "Přesto doufám, že díky vhodně zvolené taktice na konci zápolení opět z rukou paní starostky převezmeme prestižní trofej." Na otázku, jaká to je, vyhlášený stratég a lišák lapidárně odvětil: "Dát o gól víc než soupeř."

Taktiku nechtěl komentovat ani jeden z předpokládaných tahounů mužstva, Jakub Hradiský. "Petr to vymyslel, klukům to sedí, a tak to hrajem," doplnil pouze, vydýchavající se právě po nácviku nestandardních situací se svou přítelkyní.

Nejvážnějšímu konkurenty v boji o turnajové prvenství by Libichovu mělo být mužstvo složené z příslušníků Útvaru rychlého nasazení a fotbalistů Luštěnic. "Ty uběháme," má jasno trenér Libichova. "V nejhorším případě je můj bratr a skvělý obránce Vašek vezme přes párky (dolní končetiny, pozn. red.) Oni si pak rozmyslí, jestli budou útočit."

Vrchol sezony slibuje opravdu napínavou a kvalitní podívanou. Přijďte se proto podívat v sobotu ve 13 hodin do Němčic. Čekají vás pot, krev a skluzy.