K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


pondělí 15. září 2008

Počasí nám konečně přeje


Konečně je tady, co se týče počasí, nejhezčí část roku. Je sychravo, neustále zataženo a relativně chladno. Zkrátka počasí ideální na to, zalézt do postele, nechat se hřát pokojně vrnícím notebookem, popřípadě koukat na filmy, nebo dokonce vzít do ruky nějakou lehce pornografickou knihu a rozšířit si obzory.

Člověk konečně není tahán po výletech, při chůzi od televize k ledničce se nepotí jako vrata od chlíva a když zaleze do ztemnělé hospody, tak nemá neodbytný pocit provinění, že promrhává "tak krásný den."

Vítej, podzime!

Žádné komentáře: