K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


pondělí 22. září 2008

Absolutní filmové peklo...


...nese název Bestiář!

Něco tak hloupého, odporného a vypatlaného jsem už dlouho neviděl. Tento film mi způsoboval až fyzickou bolest. Na druhou stranu žena, která je tak dementní jako hlavní hrdinka tohodle vededíla, si nezaslouží nic jiného, než aby o ní byl natočený extrémně špatný film.

Celkově vůbec nechápu, proč se někdo rozhodne zfilmovat knížku od nějaké vypatlané slepice, která sice nese spisovatelsky hodnotné příjmení, ale jinak je to naprosto prostoduchá kravka...

Jdu si dát deset otčenášů a nabančit si důtkama, abych ze sebe to svinstvo dostal...

P.S.: V jedné internetové diskusi jakási dívka s IQ řadicí páky film hájila slovy, že "obyčejným lidem se to líbí, je to film pro obyčejný lidi". Panebože, málem jsem si nazvracel do klávesnice. Díky bohu, že nejsem obyčejný! Než to vidět znovu, tak si radši vydloubnu oči lžicí.

Žádné komentáře: