V mé nové kanceláři velikosti Aljašky mi pořád něco chybělo. I přes stůl takových rozměrů, že by na něm mohlo souložit deset párů, mi pořád přišla prázdná. Dnes jsem na to kápnul, když jsem si neměl kam pověsit sako. Neměl jsem tam věšák. Vznesl jsem tedy požadavek a odpoledne na mě za dveřmi čekala krabice nevelké velikosti...
Vybalil jsem všech třicet dílků a jal se dumat, jak na to. Od začátku bylo jasné, že si operace bude žádat celého muže. A tím bezesporu jsem. Po několika desítkách minut jsem se tak špinavý a upocený mohl bít v hruď.
Svět už nikdy nebude takový, jako dřív. Složil jsem svůj první kus nábytku.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat