K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


pátek 24. října 2008

Scéna se zmrzlinou

Dnes jsem v nákupním centru stál vedle pohledné slečny, která si u mladíka, kterému se očividně líbila, kupovala kopeček zmrzliny. Když jí mladík zmrzku podával, slečně spadl kousek zmrzliny na ruku, na místo mezi palec a ukazováček. Slečna zaplatila a odešla.

V mé hlavně se ale scéna dohrála tak, že dívka chvilku na chlapce koukala a poté, když ho to samotného nenapadlo, mu řekla: "No tak, na co čekáš, olízni mi to!" Pokračování, zahrnující spoutu pomůcek a akrobatických poloh, si jistě domyslíte (stejně, jako jsem si ho domyslel já).

Zdá se, že bych byl vynikající režisér pornofilmů...

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Divím se, že jsi to neolízl ty....

JH řekl(a)...

Však jsem toho taky nebyl dalek...