V jedné Woodyjově Allenově povídce sestavil pomatený židovský kouzelník almaru, která člověka dokáže přenést do jakékoliv publikace, se kterou se v té almaře zavře. Může to být román nebo povídka, ale taky třeba učebnice španělštiny nebo Kámasutra. Cestovatel v knihách se ale nepřevtělí do jedné z již napsaných postav, ale stane se postavou fungl novou, která se stane součástí knihy.
Ve zmíněné povídce chtěl hlavní hrdina zažít diskrétní románek, o kterém by se jeho žena nikdy nedozvěděla. Nechával se tedy přenést do Paní Bovaryové, kde se mu podařilo s Emmou sblížit. Od toho okamžiku se studenti a čtenáři na celém světě divili, co za Žida to randí na straně 120 s hlavní hrdinkou.
Možnost přenést se do libovolné knížky mě nadchla. Přemýšlel jsem, kam bych se chtěl nechat přenést já. Jako desetiletý bych se určitě nejvíce hrnul do Pipi, dlouhé punčochy. Ve vile Vilekule bychom si užívali i s jejím koněm Alfredem a tou opicí, jejíž jméno už si nepamatuju. Užívali ve smyslu užívali. Ne užívali ve smyslu užívali s pomrknutím..
Ještě tak před šesti sedmi lety bych určitě chtěl poznat Holdena Caufielda, protože jsem u něj tenkrát viděl stejné vnímání světa, jaké jsem měl já.
No a dnes? Dnes bych se chtěl rozhodně přenést na Golgotu a slyšet poslední Ježíšova slova, ještě než se z něj stal idol všech zamindrákovaných a puritánských fanatiků, lačnících po majetku.
Slyšel jsem poslední Ježíšova slova a navíc jsem postavou v Bibli. Kdo z vás by to mohl říct?
P.S.: Kdyby se dalo vzít do almary DVD a přenést se kamkoliv jinam, chtěl bych se podívat do Princeton-Plainsboro za Gregem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat