K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


úterý 15. července 2008

Kam to spěje?


Muž jede v Chorvatsku z dovolené, zastaví u pumpy a chce natankovat. Jeho dvě děti, šestiletý chlapec a osmiletá holčička, se v autě začnou hádat. Chlapík toho už nejspíš za několik set kilometrů má dost a haranty vytáhne z auta. Nejprve jich pár vlepí klukovi, potom pár ran schytá i holka. Nakonec je přísný otec nechá kleknout, nejspíš aby si uvědomili, jak se chovat.

Celé scénce přhlížejí místní občané, o kterých je známo, že ve vychování, etice a morálce jsou mnohem dál než nějaký nýmand z Česka. Pohled na trpící děti nevydrží a přivolají policii. Ta je na místě během několika minut a otci napaří pokutu 3 500 kun.

A já se ptám: To nastává doba, kdy člověk nebude moct ani zmlátit a nechat klečet svý vlastní děti? Kam to všechno jako spěje? Co bude dál? Zakážou nám zabíjet zvířata nebo šikanovat podřízené v práci?

Žádné komentáře: