K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...
Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
úterý 15. července 2008
Kam to spěje?
Muž jede v Chorvatsku z dovolené, zastaví u pumpy a chce natankovat. Jeho dvě děti, šestiletý chlapec a osmiletá holčička, se v autě začnou hádat. Chlapík toho už nejspíš za několik set kilometrů má dost a haranty vytáhne z auta. Nejprve jich pár vlepí klukovi, potom pár ran schytá i holka. Nakonec je přísný otec nechá kleknout, nejspíš aby si uvědomili, jak se chovat.
Celé scénce přhlížejí místní občané, o kterých je známo, že ve vychování, etice a morálce jsou mnohem dál než nějaký nýmand z Česka. Pohled na trpící děti nevydrží a přivolají policii. Ta je na místě během několika minut a otci napaří pokutu 3 500 kun.
A já se ptám: To nastává doba, kdy člověk nebude moct ani zmlátit a nechat klečet svý vlastní děti? Kam to všechno jako spěje? Co bude dál? Zakážou nám zabíjet zvířata nebo šikanovat podřízené v práci?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat