K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


čtvrtek 31. července 2008

Skvělá předpověď


O tom, že meteorologie je hrozná pavěda, jsem přesvědčený už dávno. To, co ale předvádějí rosničky z komerčních televizí a rádií, je až úsměvné. Tato jistě v soukromém životě nebezpečně inteligentní stvoření totiž zřejmě mají v popisu práce být neustále odvařená z aktuálního počasí.

Pokud je zima a venku nesněží ani nemrzne, jsou zoufalé a modlí se za sníh. V moment, kdy napadne pár centimetrů prašanu nebo na pár dní udeří mrazy, už se nemůžou dočkat jara. V létě je to to samé. Panují tropická parna a denně slyším, že už to není k vydržení a že ať už konečně zaprší. Potom přijde teplotně chudší týden a holky už do mikrofonů sténají, že to léto stojí za hovno.

Je to vlastně fajn job, ať je situace jakákoliv, pořád může být lépe.

Proč to píšu? Vyprovokovala mě dnešní předpověď: Zatím je polojasno, ale pokud se na obloze objeví ještě další mraky, tak bude oblačno.

Na to už člověk musí mít školy...

Žádné komentáře: