K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


pondělí 31. března 2008

Vadí mi, když...

Vadí mi, když někdo říká protěžovat místo protežovat.

Vadí mi, když někdo říká viz Jana místo viz Janu a myslí si, že viz je zkratka.

Vadí mi, když lidé jedou bráchem a tátem do Boleslavije Felícijej na cerelovou polívku, kterou jim připraví kuchař z Kosmanos a oni ji budou jíst lžicej, popřípadě žlicí.

Vadí mi, když babička vidí v parku kluci a pejsci.

Vadí mi, když někdo říká "řekni mně, pověz mně"...

Vadí mi, že pro spoustu lidí je moře plné verlyb a na horách snad každý jezdí na pernamentku. Ovšem všichni mají permice.

Vadí mi, když mi někdo do ksichtu řekne ksift.

Vadí mi, když se v dubnu pálí čarodejnice. Co s čarodějnicemi?

Vadí mi, když se ženy nechávají vylepšit na plastikové chirurgii.

(pouze krátký nástřel, bude doplňováno)

Žádné komentáře: