Původní text
Polední špička na lince S. Mladík, zhruba šestadvacetiletý, měkký klobouk, místo stuhy ozdobný prýmek, nezvykle dlouhý krk. Všeobecná tlačenice na zastávkách. Zmíněný mladík se rozčiluje na svého souseda. Vyčítá mu, že do něj neustále vráží. Plačtivý tón, snaha o důraznost. Nato zahlédne volné místo a vrhne se k němu.
O dvě hodiny později se prochází s přítelem po Římském nádvoří před nádražím Saint - Lazare. Přítel říká: "Měl by sis nechat semhle přišít knoflík." Ukazuje kam (na výstřih) a vysvětluje proč.
Vyprávění snu
Ty vole, zdálo se mi o klukovi, takovym divnym, mohlo mu bejt kolem pětadvaceti. Měl krk jak husa a k tomu nějakej klobouk. V polední špičce se prodíral tlačenicí na zastávkách a rozčiloval se, že do něj nějakej chlapík pořád vráží. Měl takovej divnej hlas, snažil se bejt důraznej, ale znělo to tak nějak plačtivě. Pak uviděl prázdné místo a hnal se k němu jak zběsilej. Zbytek si nepamatuju, akorát si ještě vzpomínám, že po nějaký době se procházel s nějakým dalším chlápkem na nějakým naměstí před nádražím a ten ho upozornil na upadlej knoflík. Řekl mu, ať si ho přišije a ještě mu k tomu dal přednášku, proč.
Vyprávění osobního zážitku
Dneska mám den blbec. Jel jsem zase jednou sem na Sever. Vzal jsem si ten dekadentní měkký klobouk, který tak úžasně ladí k mému aristokraticky dlouhému krku. Jako bych to nikdy nezažil, zase jsem si já blbec vybral polední linku. V den, kdy jsem slavil šestadvacet let na tomhle všivým světě, jsem dostal dárek v podobě neuvěřitelné tlačenice na zastávkách. Jako bonus do mě pořád strkal nějakej ňouma. Tak jsem ho okřikl. Hlas jsem měl sice o něco vyšší, než bych si představoval, ale stále to znělo dostatečně důrazně. Naštěstí jsem brzo našel volné místo. Dral jsem se k němu doslova přes mrtvoly, ale povedlo se, nemusel jsem cestovat na stojáka. Ve voze jsem usnul.
Za dvě hodiny už jsem se procházel s kamarádem kousek odsud po Římském nádvoří před nádražím Saint Lazare. První co řekl, když mě uviděl, bylo, že bych si měl nechat přišít knoflík, a ukazoval někam sem na prsa. Pak mi ještě vysvětloval proč bych si ho měl nechat přišít, ale to už jsem nevnímal, protože mě to vůbec nezajímalo a už jsem byl myšlenkama u tebe...
Jde o cvičení z hodiny tvůrčího psaní. První text slouží k popsání výchozí situace a kdo je jeho autorem ví čert. Druhý text slouží k interpretaci téže sitauce z pohledu někoho, komu se zdála. Třetí text je vyprávěním opět té samé situace jako osobního prožitku. Obé jsem napsal já. Celá tato poznámka je naprosto zbytečná, protože na můj blog přeci nechodí žádní blbci. Přesto ještě jedna vysvětlivka: nemuselo se to zdát mně a ani jsem to nemusel prožít. Někomu se to zdálo a někdo to prožil.
K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...
Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
pondělí 10. března 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat