...co mě děda tahal ve čtyři ráno rozespalého z postele, kdy jsem u vánočky s čajem trnul u každé Bureho šance a žasnul u každé Ručínského kličky, kdy jsem prožíval bezmoc u každého nespravedlivého výroku sudího...
Až pak, v deváté minutě třetí třetiny, Patera vyhrál buly, někdo to posunul na modrou, Petr Svoboda napřáhl, zavřel oči, a vystřelil českému hokeji nesmrtelnost...
Pozn.: Děkuji České televizi, že všechny legendární zápasy z Nagana 98 dávala na chlup po deseti letech ve stejné dny, jak se odehrály na tom skvělém turnaji. Bohužel jí také hořce musím poděkovat, že tak učinila bez jakékoliv reklamy a na kabelovém kanále ČT 4, který od té doby, co nám v UPC přišli na pirátské připojení, nechytám...Snad to někdo osvícený nahrál, neb se mi nechce čekat dalších deset let, abych si ty euforické chvíle připomněl...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat