Alkohol i sebevražda jsou řešení: Po patnácti letech Rusko

K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...

úterý 20. května 2008

Po patnácti letech Rusko

Minule jsem tu psal, že jediný, kdo mohl zastavit Kanadu, byla Česká republika. Protože mýliti se je lidské, MS vyhrálo po jednom z nejúchvatnějších finále historie Rusko, když Kanadau nakonec porazilo 5:4 po prodloužení.

Ukázalo se, že Kanada se od našeho týmu přiučila nepěknou věc - bránění náskoku. Dokud hrála aktivně a snažila se navyšovat skóre, Rusové se nemohli dostat do tempa. Jakmile se ale uchýlila k taktice vyhozovaných puků, ruský tlak narůstal a bylo jen otázkou času, kdy vyústí v branky. Paralela s našim nevydařeným čtvrtfinále proti Švédům je snad nasnadě..

Hezký den