K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


pátek 13. června 2008

Oholeno!


Protože má tvář začínala připomínat zátěžový koberec, rozhodl jsem se pro čin, který jsem doposud přenechával pouze vyšampónovaným metrosexuálům.

Nabrousil jsem svůj zálesácký nůž, v ešusu jsem v troše vlažné vody z řeky rozpusitl kousek mýdla s jelenem a několika rychlými tahy jsem odstranil ze svého obličeje přebytečnou srst!

Pocit to je nevýslovný. Gratulace přijímám v diskuzi pod příspěvkem.

Žádné komentáře: