A co na to Sigmund Freud?

Na dnešek se mi zdály dva sny.

1) Někde nějak na nějaký akci, když jdu okolo svýho auta do další hospody, banda idiotů mi krade spztky. Chtějí utéct, jednoho chytím a říkám: "Tisícovku pro každýho za to, když to auto ráno bude nepojízdny a těžko opravitelný."

2) Jsem přítomen (jako divák) natáčení porna, kde chlap skoro celej vleze ženský do vagíny. Rýsuje se jí pod kůží, vlastně se oblíkne do její kůže. Ženská říčí extází, lidi okolo blejou. Je to něco jako když souloží Jiří Krytinář - vleze do ženy a masturbuje. 

A to jsem zrovna včera večer vynechal alkohol i lehké drogy. Budiž mi tedy ponaučením, že bych měl usínat pouze lehce intoxikován.

Song pro dnešní den

If you could read my mind love
What a tale my thoughts could tell
Just like an old time movie
'Bout a ghost from a wishin' well
In a castle dark or a fortress strong
With chains upon my feet
You know that ghost is me
And I will never be set free
As long as I'm a ghost that you can't see
If I could read your mind love
What a tale your thoughts could tell
Just like a paperback novel
The kind that drugstores sell
When you reach the part where the heartaches come
The hero would be me
But heroes often fail
And you won't read that book again
Because the ending's just too hard to take

I'd walk away like a movie star
Who gets burned in a three way script
Enter number two
A movie queen to play the scene
Of bringing all the good things out in me
But for now love, let's be real
* I never thought I could ACT this way *
And I've got to say that I just don't get it
I don't know where we went wrong
But the feelin's gone
And I just can't get it back

If you could read my mind love
What a tale my thoughts could tell
Just like an old time movie
'Bout a ghost from a wishin' well
In a castle dark or a fortress strong
With chains upon my feet
But stories always end
And if you read between the lines
You'll know that I'm just tryin' to understand
The feelin's that you lack
I never thought I could feel this way
And I've got to say that I just don't get it
I don't know where we went wrong
But the feelin's gone
And I just can't get it back

Nostalgie jaxviň

Celý první ročník střední školy, každou neděli, od 10 hodin dopoledne. Kdo říká, že to nežral, ten to žere dodnes. Pro připomínku nejvíc nejpamětihodnější a nejvíc nejsignifikantnější scéna celého seriálu.

Za kocovinou hustou tak, že by se dala krájet...

Protože se nám pomalu blíží další víkend, je záhodno si trošičku zrekapitulovat, jaká zvěrstva se děla o tom uplynulém. V pátek jsem se ještě choval zodpovědně, protože mě v sobotu čekal fotbalový turnaj, takže proběhlo jen kilo vepřové panenky při grilovačce, čtyři piva a osm Jägermeisterů. Návrat na ubikace v pět ráno a v sobotu v poledne už jsem byl jako rybička připravený (ne)poblít si nohy při honbě za kulatým nesmyslem. Výsledek? Třetí místo, pár vstřelených branek a nový rekord v tepové frekvenci - 192. Na sobotní večer byla připravena oslava 30. narozenin kamaráda Petra a jeho wife-to-be Jarčy. Protože tento mladík je mým nejvýraznějším spojencem při destrukci jater a mozkových buněk etanolem, instrukce zněly jasně: 

Jelikož obvzláště číslo 7 přicházelo ke slovu s blížící se půlnocí čím dál častěji, brzičko jsme všichni dostali chuť ukázat štamgastům ve vesnické hospůdce, jací jsme to vynikající tanečníci. Naštěstí se dochoval záznam a o naši pohybovou ekvilibristiku nebudete ochuzeni ani vy, moji milí: 

Asi po hodince tanečního Blitzkriegu, kdy jsme neotřele zapojili i židle, věšák, dekorativní rákos a další předměty určené původně k naprosto jinému účelu, následoval přesun do maloměsta. Tam jsme byli skvělí, vtipní a úžasní tak, jak to umíme jen my. Nejprve jsme prozářili večer návštěvníkům frikulínské diskotéky, následně jsme se přesunuli do punkového klubu. Ano, je to tak, nejsme vybíraví a rádi rozdáváme radost oběma stranám hudebního spektra. Naše příjezdy do všech podniků byly vskutku triumfální a jsme na ně náležitě hrdí. 

Bylo málo panáků, to nemohu říct. Není proto divu, že když jsem se ráno vzubdil, nebyl jsem zrpvu úplně orientovaný.

Co se mi honí hlavou?

Co děláš? Jak se máš? Neschází ti nic? Jsi šťastná?

Duševní děvkař

"A najednou mi bohatě stačí vědomí, že když budu chtít, tak můžu, a kdyby to šlo nějak zašvindlovat, kddybych ten nadcházející úsek mohl někudy obeplout - například přimět nějak Marii, aby podepsala místopřísežné prohlášení, že jsem s ní tu noc strávil -, bral bych to. Vždyť já si ani nedovedu představit, že by mě ten vlastní akt mohl vzrušovat víc než pomyšlení, že si stojím tak, že to dělat můžu, ale třeba to u mě bylo se sexem vždycky takhle. Třeba jsem si vlastně nikdy neuměl vychutnat tu nahou stránku sexu, ale jen tu stránku s večeří, kafem a tím "ale neříkejte, tenhle film od Hitchcocka já taky miluju", pokud je to míněno jako sexuální preambule, a ne jako plané plácání, a ..."

Takže takhle nějak jako Rob Flemming ve Všech mých láskách od Nicka Hornbyho já to mám. Ne, že by to samotné bušení nebylo zajímavé nebo zábavné (s mým nekonečným seznamem úchylek a fetišů ani nudné být nemůže), ale v konečném důsledku na tom zase tolik není. Opojné hlavně bývá to vítězství, že ta věc, kterou jste si umanuli, vám proti všem předpokladům (ksicht, postava, stav konta, sto let staré auto, nepříliš bystrá mozkovna) zase vyšla. 

O čem mluvím, když mluvím o běhání

Celý kult Haruki Murakamiho jde dlouhodobě tak nějak mimo mě. Ale odjakživa si zakládám na tom, že i když jsem něco neviděl nebo něco nečetl, většinou jsem četl aspoň něco o tom, a tak vím, kdo to režíroval, kdo v tom hraje, jaká je zápletka, kdo to napsal, jaké to ve výsledku je a celkově jsem o tom schopný docela dlouho konverzovat, aniž by se mi vlastně to dílo dostalo do ruky. Jednou z výhod tohohle, řekněme fetiše, je poměrně rozsáhlý popkulturní přehled a schopnost přicmrndnout něco toho moudra do prakticky jakékoliv diskuse. Hlavní nevýhoda potom spočívá hlavně v tom, že mám svou už takhle značně omezenou mozkovou kapacitu zasranou informacemi, který vlastně k ničemu nepotřebuju, který mi rozhodně nepomůžou s pořízováním mého dalšího fetiše (peněz) a který ani nepříspívají nijak výrazně k mému osobnostnímu rozvoji. Nicméně, díky tomu si troufám říct, že i když celý Haruki Murakami jde mimo mě, tak vím, o čem mluví, když mluví o běhání. Mluví totiž o běhání.

Kdybych já mluvil o běhání, určitě by se toho neprodaly miliony výtisků. Ale řekl bych zhruba to, že běhání se stalo nedílnou součástí mého života, že když pravidelně nevyběhnu, tak jsem podrážděný a citelně mi to chybí. Největší klišé týkající se běhání tvrdí, že běhání je jako droga. Bohužel, ani já se této laciné průpovídce nemůžu vyhnout, protože je to prostě pravda. Nikdy se vám nechce, ale nikdy nelitujete, že jste vyběhli. Běhání mi dovoluje vypnout mozek. Nebo při něm naopak můžu skvěle přemýšlet. Celé prezentace a celé články jsem vymyslel při běhání. Koncept a vlastně i většinu textu tohoto příspěvku jsem vymyslel při dnešním výběhu. Běhání mi dovoluje si odpočinout, běhání mě isnpiruje. Běhání bolí, nejde ošulit, je k vám fér a nutí vás být poctivý sám k sobě. Motivuje vás a nutí vás překonávat se. Ačkoliv běhám ověšený top oblečením a technikou za mnoho tisíc, nemusel bych. Běhání je minimalistický sport a prakticky nic k němu není potřeba. Vlastně s výjimkou jedné věci. Bez hudby bych běžet nedokázal. Běh bez hudby je jako kuřba bez polykání. Dá se to, je to vlastně docela dobrej zážitek, ale zůstane ve vás pachuť, že to nebylo úplné. 

Takže tohle zhruba já bych řekl o běhání. Nevydá to ani na jednu celou stránku. Tak o čem tedy vlastně ten Murakami mluví, když mluví o běhání?

Tease and Denial

Ono se to o mně málo ví (haha), ale nejsem zrovna příznivec tohohle letního počasí. Nerad se koupu, nerad se opaluju, nerad se potím. Navíc alkohol se už ani ve studánkách chladit nedá, jíst mi nechutná, pít mi nechutná, spát mi nechutná... 

Pak ale zasvitne naděje. To si takhle posedáváte se sousedy na terase, sosáte několikáté pivo a začíná se zvedat vítr, blesky bleskají, hromy hromují, prostě to všechno směřuje, stejně jako tření ebonytové tyče liščím ohonem, k orgasmu v podobě ochlazení a následného deště. Ale co? To si takhle svatý Petr řekne, že vás trošku poškádlí. Navnadí vás, přislíbí, naznačí... A nakonec hovno. Zlomyslně rozežene mraky a vytoužené uspokojení vám odepře jako ta holka na diskotéce, která těsně před tím (ano, tím) sklapne kotníky s tím, že už musí za manželem.

Pak akorát stojíte s lahví nedopitého Heinekenu u okna, smutně koukáte na impotentní nebe a přemýšlíte, proč se špatné věci dějí dobrým lidem.

Bad Cover Version (of life)

V poslední době si hodně ujíždím na večerních blocích retro klipů na tv óčko. Hrajou hlavně devadesátkové pecky, což ve mně probouzí dosti nostalgie, protože devadesátkové pecky hráli v našich rádiích až po roce 2000 (asi jako že do Kanady přišla 80. léta až v roce 1996) a v roce 2000 jsem já dostal občanský průkaz a postoupil na střední školu a celkově za sebou přestal tahat kačera, prostě to byl konec her a malin nezralých a vstup do života, kterej sice bolí, ale už si ho tak nějak bojujete sám (nebo jsem si to aspoň tehdy myslel, až o pár let později jsem měl zjistit, jaké to je, když to skutečně bolí). 

Nicméně, tuhle večer, když se už po setmění ochladilo na příjemných 36 stupňů a já se už potil jen středně, hráli cover verzi Perfect Day od Lou Reeda. Tu verzi, jak ji zpívá spousta různých hvězd a hvězdiček a jejíž výtěžek nebo poselství nebo co měl co do činění s charitativním nakrmením nějakých dětí někde v poušti nebo tak nějak. Prostě tuhle verzi:

A to je něco tak příšerného a vykastrovaného, že jsem si hned musel spravit náladu a pustit si parodii na tyhle všechny Band Aidy a We Are The World charitativní songy, a to sice Bad Cover Version od mých veleoblíbených Pulp. Ta nejenže vtipně paroduje zaběhnuté aranžmá hvězd stojících kolem mikrofonu, ale dokonce místo těch hvězd jsou v klipu jejich dvojníci (Jarvis Cocker má také svého dvojníka a sám paroduje Briana Maye).

A v neposlední řadě má výstižný text a jistě vystihuje pocity všech děvčat, která se se mnou kdy rozešla.

Na závěr příspěvku, tak trochu inspirovaného Nickem Hornbym, ještě tři cover verze, které se dle mého naopak povedly: 

1. Manic Street Preachers - Suicide Is Painless (originál M.A.S.H Theme Song)


2. Vanessa Paradis - Be My Baby (originál The Ronettes)


3. U2 - Everlasting Love (originál Sandra)

Tak se do toho znovu dáme?

Asi si nebudeme nic nalhávat a rovnou si přiznáme, že poslední dva roky to tu nebyl zrovna uragán aktualizací a že letos to stálo už za hovno úplně. Hlavním důvodem je to, že si jsem tak nějak skoro jistej, že jediná pravidelná čtenářka už od Vánoc na tyhle stránky vůbec nechodí, a tak jsem ztratil motivaci sem svoje výblitky dál umisťovat.

Nicméně, v těch nejdůležitějších věcech v životě je na čase se trošku pohnout, a tak to rozhýbu i tady. Dyť co si budeme povídat, není to ode mě zrovna zodpovědný, neprosvěcovat vám pravidelně životy mým laskavým a hřejivým humorem. Když má někdo takový talent, je přímo jeho povinností dát ho všanc obecnému blahu. S velkou silou přichází velká zodpovědnost!

Tak doufám, že to aspoň trochu oceníte, vy ksichti nevděčný! 

...

Moment, kdy si uvědomíte, že jste už opravdu staří: když vaše matka poprvé zkolabuje z horka a je hospitalizovaná v nemocnici.

Já jsem svoje stáří

Pulp posloucháme asi dva lidi v republice. Už od střední školy jsem byl přesvědčený, že jakmile se dají znovu dohromady a začnou zase hrát, tak na ně musím jít. Skutečně se před pár znovu sešli, aby zahráli na pár koncertech. Hráli v Maďarsku a dokonce i na Pohodě v Trenčíně. A co? A hovno, hovno, zlatá rybko. Místo toho jsem byl dva týdny v Itálii. Už třetím rokem toho lituju, protože je jasný, že znovu už se nikdy dohromady nedají. Můžu si tak jejich živý koncert přiřadit na rozrůstající se seznam promarněných životních příležitostí, které se prostě už nikdy nepovede realizovat, zachránit ani dohnat. Aspoň že toho Jardu Jágra jsem viděl hrát naživo v NHL..

 Myslel jsem, že je mám naposlouchané opravdu dobře, ale dnes jsem narazil na tuhle romantiku:

Are you trying to put me on?
I turned around and it was gone.
Did I leave it in your car?
On a table in a bar?
Or in your bed between the sheets?
The places where we used to meet.
Wherever love has gone I need to know.

Cos she's a woman,
Oh yeah, she's a woman.
Ma Ma Ma Ma Ma Ma she's a lady.
And I just love the way she moves,
the way she moves, Watch her.

When you left,
I didn't know how I was going to forget you.
I was hanging by a thread and then I met her.
Selling pictures of herself to German business men.
Well, that's all she wants to do.
Come on, come on.
I don't want to try too hard.
I don't want to wait too long.
I don't want to live alone,
with all this crap that pulls me down.
Oh, tell me now,
how would it feel,
if I could touch you once again.
Where have you gone, where have you gone.
The moon has gone down on the sun, Oh yeah.
I know that you're coming home.
You wouldn't leave me on my own.
Everybody can't you see,
she's coming back to me.

Whilst you were gone I got along.
I didn't die,
I carried on
I went drinking every night
just so I could feel alright.
Stayed in bed all day to feel OK.
I felt OK.
Oh I felt sick and tired,
yes I did.
She lived at her father's place,
played his records though they jumped.
Wore her body back to front.
I tried hard to make it work,
kissed her where she said it hurt
but I was always underneath.

She's a woman,
Oh yeah, she's a woman.
Ma Ma Ma Ma Ma Ma she's a lady.
And I just love the way she moves,
the way she moves, Watch her.

I don't know why you pretend,
that it causes you pain,
when you know very well,
you're going to do it again.
You're going to do it again
and again
and again
but can you keep it going all nite long?
I know it's going to happen.
It might not be today.
It might not be tomorrow,
or even the day after,
but some time soon, you'll see,
you're going to come back to me.

Whilst you were gone I got along.
I didn't die,
I carried on
I went drinking every night
just so I could feel alright.
Stayed in bed all day to feel OK.
I felt OK.

Whilst you were gone I got along.
I didn't die, I carried on.
Oh yeah I went with other women,
what else can I say?
I guess I kind of missed you,
whilst you were away.
Whilst you were gone.
(stop)

Inteligentní řešení ze Švédska

S hrdostí oznamujeme, že jídelna originálního maloobjemového švédského výrobce nábytku získala jedno z nejvyšších ocenění, jakého se v gastronomii dá dosáhnout. Ne, nejde o michellinskou hvězdu, ba dokonce ani o umístění v Maurerově výběru. Přeci jen, tyto ceny jsou zaměřené na předražená, odtažitá, chladná a neútulná jídla. Běžný člověk se chce dobře a hlavně levně najíst. A proto je nám ctí ve známost dáti, že masové koule společnosti Ajkýa (čti IKEA) obdržely nejvyšší vyznamenání Spolku přátel mistra Babici! A jak toho švédští kuchtíci dosáhli? Recept je jednoduchý! Na kilo hmoždinek kilo koňského masa.

Bon aptit!

Všechno nejlepší! I přes to přese všechno.

Snad ti nic nechybí...