K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


pondělí 29. července 2013

Tak se do toho znovu dáme?

Asi si nebudeme nic nalhávat a rovnou si přiznáme, že poslední dva roky to tu nebyl zrovna uragán aktualizací a že letos to stálo už za hovno úplně. Hlavním důvodem je to, že si jsem tak nějak skoro jistej, že jediná pravidelná čtenářka už od Vánoc na tyhle stránky vůbec nechodí, a tak jsem ztratil motivaci sem svoje výblitky dál umisťovat.

Nicméně, v těch nejdůležitějších věcech v životě je na čase se trošku pohnout, a tak to rozhýbu i tady. Dyť co si budeme povídat, není to ode mě zrovna zodpovědný, neprosvěcovat vám pravidelně životy mým laskavým a hřejivým humorem. Když má někdo takový talent, je přímo jeho povinností dát ho všanc obecnému blahu. S velkou silou přichází velká zodpovědnost!

Tak doufám, že to aspoň trochu oceníte, vy ksichti nevděčný! 


Žádné komentáře: