Protože se nám pomalu blíží další víkend, je záhodno si trošičku zrekapitulovat, jaká zvěrstva se děla o tom uplynulém. V pátek jsem se ještě choval zodpovědně, protože mě v sobotu čekal fotbalový turnaj, takže proběhlo jen kilo vepřové panenky při grilovačce, čtyři piva a osm Jägermeisterů. Návrat na ubikace v pět ráno a v sobotu v poledne už jsem byl jako rybička připravený (ne)poblít si nohy při honbě za kulatým nesmyslem. Výsledek? Třetí místo, pár vstřelených branek a nový rekord v tepové frekvenci - 192.
Na sobotní večer byla připravena oslava 30. narozenin kamaráda Petra a jeho wife-to-be Jarčy. Protože tento mladík je mým nejvýraznějším spojencem při destrukci jater a mozkových buněk etanolem, instrukce zněly jasně:
Jelikož obvzláště číslo 7 přicházelo ke slovu s blížící se půlnocí čím dál častěji, brzičko jsme všichni dostali chuť ukázat štamgastům ve vesnické hospůdce, jací jsme to vynikající tanečníci. Naštěstí se dochoval záznam a o naši pohybovou ekvilibristiku nebudete ochuzeni ani vy, moji milí:
Asi po hodince tanečního Blitzkriegu, kdy jsme neotřele zapojili i židle, věšák, dekorativní rákos a další předměty určené původně k naprosto jinému účelu, následoval přesun do maloměsta. Tam jsme byli skvělí, vtipní a úžasní tak, jak to umíme jen my. Nejprve jsme prozářili večer návštěvníkům frikulínské diskotéky, následně jsme se přesunuli do punkového klubu. Ano, je to tak, nejsme vybíraví a rádi rozdáváme radost oběma stranám hudebního spektra. Naše příjezdy do všech podniků byly vskutku triumfální a jsme na ně náležitě hrdí.
Bylo málo panáků, to nemohu říct. Není proto divu, že když jsem se ráno vzubdil, nebyl jsem zrpvu úplně orientovaný.
Žádné komentáře:
Okomentovat