Ono se to o mně málo ví (haha), ale nejsem zrovna příznivec tohohle letního počasí. Nerad se koupu, nerad se opaluju, nerad se potím. Navíc alkohol se už ani ve studánkách chladit nedá, jíst mi nechutná, pít mi nechutná, spát mi nechutná...
Pak ale zasvitne naděje. To si takhle posedáváte se sousedy na terase, sosáte několikáté pivo a začíná se zvedat vítr, blesky bleskají, hromy hromují, prostě to všechno směřuje, stejně jako tření ebonytové tyče liščím ohonem, k orgasmu v podobě ochlazení a následného deště. Ale co? To si takhle svatý Petr řekne, že vás trošku poškádlí. Navnadí vás, přislíbí, naznačí... A nakonec hovno. Zlomyslně rozežene mraky a vytoužené uspokojení vám odepře jako ta holka na diskotéce, která těsně před tím (ano, tím) sklapne kotníky s tím, že už musí za manželem.
Pak akorát stojíte s lahví nedopitého Heinekenu u okna, smutně koukáte na impotentní nebe a přemýšlíte, proč se špatné věci dějí dobrým lidem.
Žádné komentáře:
Okomentovat