K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


úterý 6. srpna 2013

Tease and Denial

Ono se to o mně málo ví (haha), ale nejsem zrovna příznivec tohohle letního počasí. Nerad se koupu, nerad se opaluju, nerad se potím. Navíc alkohol se už ani ve studánkách chladit nedá, jíst mi nechutná, pít mi nechutná, spát mi nechutná... 

Pak ale zasvitne naděje. To si takhle posedáváte se sousedy na terase, sosáte několikáté pivo a začíná se zvedat vítr, blesky bleskají, hromy hromují, prostě to všechno směřuje, stejně jako tření ebonytové tyče liščím ohonem, k orgasmu v podobě ochlazení a následného deště. Ale co? To si takhle svatý Petr řekne, že vás trošku poškádlí. Navnadí vás, přislíbí, naznačí... A nakonec hovno. Zlomyslně rozežene mraky a vytoužené uspokojení vám odepře jako ta holka na diskotéce, která těsně před tím (ano, tím) sklapne kotníky s tím, že už musí za manželem.

Pak akorát stojíte s lahví nedopitého Heinekenu u okna, smutně koukáte na impotentní nebe a přemýšlíte, proč se špatné věci dějí dobrým lidem.

Žádné komentáře: