K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


středa 20. listopadu 2013

A co na to Sigmund Freud?

Na dnešek se mi zdály dva sny.

1) Někde nějak na nějaký akci, když jdu okolo svýho auta do další hospody, banda idiotů mi krade spztky. Chtějí utéct, jednoho chytím a říkám: "Tisícovku pro každýho za to, když to auto ráno bude nepojízdny a těžko opravitelný."

2) Jsem přítomen (jako divák) natáčení porna, kde chlap skoro celej vleze ženský do vagíny. Rýsuje se jí pod kůží, vlastně se oblíkne do její kůže. Ženská říčí extází, lidi okolo blejou. Je to něco jako když souloží Jiří Krytinář - vleze do ženy a masturbuje. 

A to jsem zrovna včera večer vynechal alkohol i lehké drogy. Budiž mi tedy ponaučením, že bych měl usínat pouze lehce intoxikován.

Žádné komentáře: