Cílem před zápasem s Lotyši bylo především brzy rozhodnout a potom pošetřit síly na čtvrfinále, které se hraje již za necelých 24 hodin od konce osmifinále. A že se nám to teda povedlo.
Poměrně rychle jsme opět vedli dva nula, opět jsme potom naprosto přestali brusli a hrát a Lotyši to opět zdramatizovali. Tentokrát ale opravdu pořádně, protože naši hoši se rozhodli šetřit síly až do prodloužení. Jak celý zápas postrádal náboj, tak poslední dvě minuty základní hrací doby i celé prodloužení se myslím nejeden fanoušek doma strachoval, aby si Vokoun poprvé na turnaji nevybral slabší chvilku a my nejeli domů už v osmifinále.
Nakonec se ale dobrá věc podařila, naši utrpěli vítězství a doškobrtali k zápasu s Finskem. Na to by asi dnešní výkon nestačil. Věřme, že se chlapci rychle dají do kupy a přestárlé Finy potrápíme. Já osobně jsem ale po dnešku velice skeptický.
K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...
Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat