K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


čtvrtek 13. srpna 2009

Moje pravá noha

Protože jsem zarostlej jako gorila, což připadá děvčatům samozřejmě neobyčejně sexy, hlavně studentkám veteriny a antropologie, mám chlupy dokonce i na nártech. Tyto chlupy způsobují, že po celodenním nošení ponožek mě nárty večer vždycky pekělně svědí. A tady se dostávám k meritu dnešního vzrušujícího příspěvku - včera jsem si právý nárt rozhodl oblažit trochou toho podrbání, abych svědění ulevil.

Tak si tak pravou rukou drbu, druhou se hrabu v mobilu, drbu a drbu. Najednou cítím na prstech cosi vlhkého. Pohled mi sklouzne k nártu a hle, jak jsem ho drbal, tak jsem si ho pěkně rozdrbal. Ne až do krve, ale strukturu kůže jsem narušil slušně a začla z ní vytékat jakási tekutina. Nechal jsem to být a dnes ráno vypadala noha relativně ok, jen ve sprše trochu pálila.

Ale teď v práci začala noha poněkud bolet. Inu jsem se rozhodl zout a podívat se, co a jak. Zádrhela nastala záhy. Ponožka se odmítala oddělit od mého nártu přesně v místě rozdrbaní. Protrpěl jsem si tedy několik sekund, než jsem přilepenou ponožku separoval od mé nohy. To se tedy nakonec povedlo, bohužel se to neobešlo bez chlapského řevu a slz.

Pohled, jaký se mi naskytl, opravdu není nic moc. Noha tak nějak mokvá, asi jako popálenina od koberce. Zavolal jsem přítele na telefonu, jestli je to na amputaci. Prý postačí si místo pomočit nebo jinak vydezinfikovat a poté mazat mastí. Dnešní odpoledne tedy bude věnováno shánění dezinfekce, která nepálí, neb nemám náladu své utrpení ještě prohlubovat. (zvláštní, jindy takové nálady mívám)

Pokud se vám tento příběh líbil, mohu dodat detailní popis i dalších míst, která mám zarostlá a jež si občas rád podrbu.

A na závěr ještě fotka pro fanynky

Žádné komentáře: