Moje pravá noha

Protože jsem zarostlej jako gorila, což připadá děvčatům samozřejmě neobyčejně sexy, hlavně studentkám veteriny a antropologie, mám chlupy dokonce i na nártech. Tyto chlupy způsobují, že po celodenním nošení ponožek mě nárty večer vždycky pekělně svědí. A tady se dostávám k meritu dnešního vzrušujícího příspěvku - včera jsem si právý nárt rozhodl oblažit trochou toho podrbání, abych svědění ulevil.

Tak si tak pravou rukou drbu, druhou se hrabu v mobilu, drbu a drbu. Najednou cítím na prstech cosi vlhkého. Pohled mi sklouzne k nártu a hle, jak jsem ho drbal, tak jsem si ho pěkně rozdrbal. Ne až do krve, ale strukturu kůže jsem narušil slušně a začla z ní vytékat jakási tekutina. Nechal jsem to být a dnes ráno vypadala noha relativně ok, jen ve sprše trochu pálila.

Ale teď v práci začala noha poněkud bolet. Inu jsem se rozhodl zout a podívat se, co a jak. Zádrhela nastala záhy. Ponožka se odmítala oddělit od mého nártu přesně v místě rozdrbaní. Protrpěl jsem si tedy několik sekund, než jsem přilepenou ponožku separoval od mé nohy. To se tedy nakonec povedlo, bohužel se to neobešlo bez chlapského řevu a slz.

Pohled, jaký se mi naskytl, opravdu není nic moc. Noha tak nějak mokvá, asi jako popálenina od koberce. Zavolal jsem přítele na telefonu, jestli je to na amputaci. Prý postačí si místo pomočit nebo jinak vydezinfikovat a poté mazat mastí. Dnešní odpoledne tedy bude věnováno shánění dezinfekce, která nepálí, neb nemám náladu své utrpení ještě prohlubovat. (zvláštní, jindy takové nálady mívám)

Pokud se vám tento příběh líbil, mohu dodat detailní popis i dalších míst, která mám zarostlá a jež si občas rád podrbu.

A na závěr ještě fotka pro fanynky

Nebyl to nejlepší nápad

Nebyl nejlepší nápad se v devět vypravit ven.
Nebyl nejlepší nápad dát si pět piv.
Už vůbec nebyl nejlepší nápad dát si do toho v rychlém sledu tři Jágry s Red Bullem.
A následně na to postupně dalších pět.
Nebyl dobrý nápad zablokovat si telefon.
Tím pádem přijít o jediný budík v domě, a proto spát někde u spoluopilce.
Hodinu.
Ve světle toho, že stěží trefím správná písmenka na klávesnici, se zdá, že to nebyl nejlepší nápad vykropit se takhle uprostřed pracovního týdne.

Litanie proti strachu

Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.

Frank Herbert, Duna

Slováci už nevědí co by

To, že je Slovensko jedna z největších zemí v Evropě. počítáme - li míru zamíndrákovanosti na hlavu jednoho čobola, se tak nějak ví už dávno. To, že by na tom chtěli být alespoň jako my a když se jim to nedaří, tak nás nařknou, že se nad ně vyvyšujeme, je také známé. Stejně tak se ví, že kterýkoliv slovenský sportovní oddíl nastupuje k zápasu s našinci, tak předposraností prohrává ještě v kabině.

Teď se ale na Slovensku objevil nový fenomén, o kterém se zatím moc nemluví. Jeho kořeny lze zřejmě hledat v několikaletém hospodářském růstu, který už našim exbratrům přerůstá přes hlavu. Doslova masy Slováků totiž chtějí zchudnout! Na webu už se dokonce začaly rojit weby, které zoufalým Slovákům radí, jak na to. Namátkou jen schudnem.sk, schudnem-ako.sk, nachudnutie.sk a mnohho dalších. Na těchto stránkách si chudnoucí navzájem nejen radí, jak zchudnout co nejvíce a co nejrychleji, ale zároveň si dodávají kuráže a psychické podpory. Výroky typu "Hlavne sa drz, prajem psychicku pohodu, lebo bez tej sa chudnut neda.." nebo "..tak ked si zivot dam dokopy, zas budem chudnut jedna radost..." hovoří za vše.

To mi řekněte, co se to s těmi našimi sousedy děje. Poláci neustále něco šukají a Slováci teď hromadně a hlavně dobrovolně chudnou.

Hláška dne

Toužím po životě, jaký mají všichni normální Rakušani: Postavit dům, pod ním sklep a v něm vychovat rodinu.

Z oficiálního textu distributora k filmu Brüno

I had a dream...

... that my children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character.

Dělám si prdel. Měl jsem v noci sen. Byl neskutečně zajímavej, děsivej a strhující. Ten sen byl tak strhující, že když jsem se vzbudil, tak jsem nevěděl, jestli už jsem vzhůru, nebo ještě spím. Ten sen byl tak úžasnej, že jsem si hned po probuzení řekl, že vám o něm musím napsat tady na blogu. Ten sen byl tak děsivej, že jsem hned po probuzení věděl, že na něj nikdy nezapomenu.

Leč, jak se to u snů tak nějak stává, než jsem si došel vyčistit zuby, věděl jsem hovno, co se mi zdálo. Zůstala jen myšlenka, že se o to s vámi musím podělit...

P.S.: Kdo uhodne autora anglického cintátu, vyhraje dva bludišťáky...