Dnes se na mě valily špatné zprávy ze všech stran. Nebudu rozepisovat, o co jde. Nejsou to žádné malichernosti, nejsem nějaký EMO depkař, který by se skládal z toho, že mu matka přeškrobila trenky, nebo že Tokyo Hotel vydají další album až příští měsíc. Prostě, samé jobovky a je toho na mě dneska trochu víc, než bych chtěl snést..
Jen tak jsem seděl, bušilo mi srdce a nebyl jsem schopen se nějakou racionální úvahou srovnat a ukotvit...Tak jsem to napsal Z. Ač jsem nechtěl, v poslední době si nejsme z mého pohledu zrovna nejblíže. A světe div se...ono to pomohlo. Povzbudila mě a až jsem se divil, jak mě ta snůška klišé a milionkrát omletých vět pomohla..
Měl jsem pro ni už pár dní připravenou větu ve stylu, že vztahy končívají, ale přátelství ne. A ať na to nezapomíná, protože jednou zase bude chtít hledat útěchu, bude chtít, abych tu pro ni byl a já možná budu dělat caviky, protože teď je zase zamilovaná a má novou hračku a vždycky když to tak je, tak na mě zapomíná.
Ale nakonec jsem to neudělal a jen jsem se jí zcela slabošsky svěřil s tím, co mě zrovna trápilo. A ona pomohla. Naštěstí není jako já...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
MÁM TĚ RÁDA! MOC!
jo, ještě mě tak napadlo.. to přátelé dělají, že se vyslechnou a podpoří se... jsem ráda, že na to začínáš přicházet...
Okomentovat