V současnosti je neskutečně moderní být v krizi. Skláři jsou v krizi, automobilky jsou v krizi, celý český průmysl je v krizi, Sparta Praha je v krizi, Topolánek je zřejmě v hluboké krizi. Protože časy, kdy jsem za každou cenu chtěl jít proti proudu, už dávno pominuly, rozhodl jsem se, že si taky nějakou tu krizi pořídím.
A tak se momentálně potýkám s hlubokou krizí předstředního věku. Za chvilku mi bude čtyřiadvacet a doléhá to na mě víc než silně. Jsem zachmuřený, nemluvný, špatně spím a když už náhodou usnu, tak se brzy budím se silným bušením srdce a zpocenýma nohama (i když tohle zrovna možná krizí nebude), jsem neustále unavený a velice, opravdu velice líný až apatický.
Rozhodl jsem se proto, že příchod 24. roku života letos odmítám slavit. Den mého narození přejdu v tichosti, možná až s pietou nad dalším promrhaným rokem, ve kterém jsem se zase nestal bohatým, úspěšným, krásným, oblíbeným, obdivovaným a vůbec jsem nedosáhl ničeho, co si lidé obvykle kladou za cíle.
A co vy? Máte už svou vlastní krizi?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat