K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


úterý 20. ledna 2009

Tantalova muka

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Nepřízeň osudu již udeřila i na mou hlavu a já ochořel tou pro chlapa nejstrašnější nemocí z nejstrašnějších. Úléhám naprosto vyčerpaný, vstávám malátný. V noci se potím jako vrata od chlíva a budím se zalitý ledovým potem. Přes den mám ztíženou možnost soustředění, špatně se mi jí a ještě hůř dýchá. Jsem tedy značně znevýhodněný při dvou životně důležitých činnostech. A do toho všeho mám pocit, jako by mi každou chvilku bolest hlavy měla vytlačit oči z důlků.

Ano, hádáte správně. Mám rýmu! A nikdo mě nepolituje...

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

chudáčku :-)