K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


sobota 3. listopadu 2007

Cluster

Následující text vznikl na přednášce z tvůrčího psaní metodou řízených asociací.
Už se to blíží. Konec roku, zima, moře alkoholu, hnusné dárky a nejen morální kocovina dostavující se prvního ledna. Jack mívá konce roku hektické. Loni ztratil svetr, opil se u prarodičů po rozbalovaní dárků (v tomto směru žádné vybočení z tradice), řídil rolbu na Labské boudě, kde ho chtělí zbít ochránci přírody (zmetci), osciloval mezi láskou a nenávístí, a to hned k několika osobám a nakonec se prvního ledna vzbudil nepamatujíce se, kde je, kdo je, co je, proč tam je... a co dělal sakra na nočním stolku ten kokain? Nakonec, vlastně se těší. Už se to blíží.
Vystavil v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)