Celý první ročník střední školy, každou neděli, od 10 hodin dopoledne. Kdo říká, že to nežral, ten to žere dodnes. Pro připomínku nejvíc nejpamětihodnější a nejvíc nejsignifikantnější scéna celého seriálu.
sobota 14. září 2013
čtvrtek 12. září 2013
Za kocovinou hustou tak, že by se dala krájet...
Protože se nám pomalu blíží další víkend, je záhodno si trošičku zrekapitulovat, jaká zvěrstva se děla o tom uplynulém. V pátek jsem se ještě choval zodpovědně, protože mě v sobotu čekal fotbalový turnaj, takže proběhlo jen kilo vepřové panenky při grilovačce, čtyři piva a osm Jägermeisterů. Návrat na ubikace v pět ráno a v sobotu v poledne už jsem byl jako rybička připravený (ne)poblít si nohy při honbě za kulatým nesmyslem. Výsledek? Třetí místo, pár vstřelených branek a nový rekord v tepové frekvenci - 192.
Na sobotní večer byla připravena oslava 30. narozenin kamaráda Petra a jeho wife-to-be Jarčy. Protože tento mladík je mým nejvýraznějším spojencem při destrukci jater a mozkových buněk etanolem, instrukce zněly jasně:
Jelikož obvzláště číslo 7 přicházelo ke slovu s blížící se půlnocí čím dál častěji, brzičko jsme všichni dostali chuť ukázat štamgastům ve vesnické hospůdce, jací jsme to vynikající tanečníci. Naštěstí se dochoval záznam a o naši pohybovou ekvilibristiku nebudete ochuzeni ani vy, moji milí:
Asi po hodince tanečního Blitzkriegu, kdy jsme neotřele zapojili i židle, věšák, dekorativní rákos a další předměty určené původně k naprosto jinému účelu, následoval přesun do maloměsta. Tam jsme byli skvělí, vtipní a úžasní tak, jak to umíme jen my. Nejprve jsme prozářili večer návštěvníkům frikulínské diskotéky, následně jsme se přesunuli do punkového klubu. Ano, je to tak, nejsme vybíraví a rádi rozdáváme radost oběma stranám hudebního spektra. Naše příjezdy do všech podniků byly vskutku triumfální a jsme na ně náležitě hrdí.
Bylo málo panáků, to nemohu říct. Není proto divu, že když jsem se ráno vzubdil, nebyl jsem zrpvu úplně orientovaný.
úterý 3. září 2013
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
