K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


pondělí 24. května 2010

Pět dokonalých dní

Nestává se to často, ale občas bývám i já spokojený. Uplynulých pět dní, na jejichž přípravě jsem pracoval od ledna, v posledních týdnech navíc často více než 12 hodin denně, se ale vydařilo tak, že mohu být opravdu spokojený.

Představily se dva projekty, které byly zafinancovány částkou přes 220 milionů korun. Dvoudenních oslav se zúčastnilo více než sedm tisíc lidí. Regionální média týden nemluvila prakticky o ničem jiném. Navíc se podařilo prezentovat i v celostátní televizi a rozhlase.

Někdy na konci loňského roku jsem pojal rozhodnutí zaběhnout půlmaraton. Myslím si, že tohle ale předčilo svou náročností i maraton.

A to, že náš hokejový no name team okolo introvertního vůdce Jágra, šamana mezi tyčema Vokouna a nejlepšího kapitána od dob Roberta Reichela Tomáš Rolinka dokázal spáchat "velkou hokejovou loupež" a vyhrál mistrovství světa, bylo jen sladkou tečkou za vším, co se v posledních dnech událo.

Žádné komentáře: