Díky nečekané lednové sněhové nadílce se ve všech médiích kromě těch domečků z karet na Haitytyty objevuje také téma povinnosti uklízet chodníky a zodpovědnosti za zranění vzniklá na chodnících neuklizených. Dříve ve vyhlášce bylo, že povinnost uklízet chodník má obec, ale zodpovědnost za zranění majitel přilehlé nemovitosti. Z toho jasně vyplývalo, že obec na to bude dlabat, protože když se na ledovce někomu něco stane, odnese to majitel přilehlého baráku. A ten radši teda uklízel za tu obec.
Nyní je vy vyhlášce (zvané mrdkama z médií jako Kuberova chodníková vyhláška), že jak povinnost uklízet, tak i zodpovědnost za zranění leží na obci. Nic o náhle vzniklé povinnosti odklízet chodníky tam nenajdete. Tu měly obce odjakživa. Proč teda kurva každej večer ve zprávách nějakej vypasanej starosta z Horní Dolní fňuká, že úklid chodníků bude kvůli nově vzniklé povinnosti stát obec X peněz navíc? Proč si kurva redaktoři neověří alespoň základní fakta a neustále to těm vypaseným starostům žerou? A co na to Jan Tleskač?
K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...
Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat