Kvíz

Co mají tato slova společného?

Tokyo Hotel, Ewa Farna, Samer Issa, Prison Break, Lost, Emo, teens, sex, galerie, free, mp3...

Každý den je do vyhledávačů zadají tisíce lidí. Od nynějška se jim ve výsledcích bude zobrazovat i tato stránka.

Nyní mě omluvte, jdu se připravit na přívaly fanynek...

Mission accomplished

Zeman je dobyt! Dobyt!

V pondělí 28. ledna 2008, krátce po půl desáté dopoledne, dobyl začínající ortoepik (tedy já) nejvyšší točnu zimního semestru - soubornou zkoušku z úvodu do studia jazyka a základů ortoepie.

A jaké IQ máte vy?

Tady si můžete otestovat své zeměpisné znalosti. Ze začátku se to zdá lehké, ale s postupujícími koly to začne být pekelně těžké. Nejlepší výsledek autora tohoto blogu byl zatím Level 10 a zeměpisné IQ 109. Zde je důkaz:


Jak jistě uznáte, nemohu být s takovýmto výsledkem spokojen. A protože cvičení dělá mistra...

Jak moc? Až k nenávisti...

Ohrnul jsem si rukávy a směle do toho...

Přečetl jsem si tenhle text (tedy, jen jeho poslední odstavec, ty předtím jsou jen o nějakých malicherných láskách) a první co jsem udělal bylo, že jsem se neskutečně zastyděl. Chtělo se mi křičet "Promiň, Veroniko!"

Další, co přišlo po studem hořících tvářích, zrychleném tepu a myšlenkách vířících všude kolem mě, bylo zamyšlení.

Chvilku jsem si kladl otázku (tak jako ona), jestli bych šílel, kdyby se jí něco stalo? Nebyl jsem schopen na ni odpovědět. Nebo jsem se jen bál přiznat si to? Že v ten moment, přesně v ten moment, kdy jsem si tu otázku položil, by v odpověď celou mou chabou skořápkou rezonovalo chladné, bezcitné a zcela racionální NE?

Nejsme si momentálně příliš blízcí. Přiznávám, je to především mou vinou. Vroucí cit, který jsem jí v různých podobách věnoval sedm let, došel. Myslel jsem si, že je nekončený. Ale nebyl. Je to tím, že ho (v některých chvílích) nesplácela stejně? Je to tím, že jsem se už nabažil mého vlivu na ní (a měl jsem vůbec kdy nějaký?)? Je to tím, že už po ní sexuálně netoužím tak jako dřív? Jsem schopen ji opravdu buďto jen sebeničitelsky milovat, nebo nenávidět? Najednou mezi námi vzniklo vakuum.

I přesto by ale žádné racionální a chladné NE nezaznělo. Křičel bych, že to bolí. Byl bych nešťastný, hroutil bych se. Blízkým bych ubližoval, jen abych přeřval svou vlastní bolest. A nenávist. Nenáviděl bych ji za to, že mě tu nechala samotného. Bez hromosvodu. Bez člověka, díky kterému se cítím dokonalý. Bez člověka, který mě naučil uvědomovat si city (ať už jsou jakékoliv)! Bez člověka, který si vezme v pracovní době deku a čte si se mnou v parku Gellnera. Bez člověka, jehož nohy mě vždycky dostávaly do kolen...

To jsem ale zcela odbočil od prvotního tématu. O umírání to být nemělo. Má to být o vakuu.

Naše přátelství se začalo kazit paradoxně v momentě, kdy na tom mělo být nejlíp. Skončil jí vztah a najednou jsme mohli zase trávit čas spolu bez toho, abychom se báli, že se to někdo dozví. Ale se vztahem jí skončilo i bydlení ve městě a vzdálenostně jsme k sobě začali mít dál. S větší vzdáleností bylo i méně času. A najednou jsem začal zjišťovat, že ne každá vteřina se musí točit kolem ní. Zároveň ona se snažila dohnat každou vteřinu, kterou ztratila životem ve dvou dlouhých vztazích. Nůžky se začaly nezadržitelně rozevírat...

Našla si nové kamarády (nebo obnovila vazby se starými), o kterých si já ve valné většině nemyslím nic dobrého. A to i přesto, že jsem je viděl všehovšudy jednou. Opilý. Začala mít nové zájmy, ze kterých jsme snad krom kina neměli ani jeden společný. Po večerech pila a spouštěla se. Dělala ostudu. Ale nic z toho to přece nemohlo pokazit...

...až na jednu věc...Neustále hledala lásku. Na tom jistě samo o sobě není nic špatného. Na způsobu, jakým to dělá, podle mě je. Nenechávala to přirozenému vývoji. Musela mít všechno a hned. Uháněla. Zamilovávala se na diskotéce po pár minutách kontaktu. Když to nevyšlo, zkusila to s kamarádem. Nepřitahoval ji, ale rozumněli si. To je přeci jasný důvod k tomu to spolu zkusit. Málem to přátelství zničila. Pak zkusila dalšího kamaráda. Bláznivě se zamilovala. Nevydrželo to. Mezi tím, co se značně zhroucená snažila z toho nějak dostat, ale psala texty adresované někomu úplně jinému, ve kterých mu vyznávala lásku...Zhnusila se mi tím...

Ale teď je zamilovaná. Snad se uklidní. Snad už nemá pocit, že musí neustále něco dohánět. Zase se zamilovala do kamaráda. Prý je to ten pravý. Doufám. Současné Veroniky už mám totiž plné zuby. Chci tu Veroniku která není vesnickou nanynkou, pro kterou existují jen zábavy a alkohol. Chci tu Veroniku, které se nevěra hnusí, která dává celé srdce jen jednomu. A v tom srdci nechá největší místo, jaké může postrádat, pro svého nejlepšího kamaráda.

Jak moc se máme rádi?

p.s.: jistě, že mé mužské ego trýzní, že jedním z uháněných jsem nebyl já...ale jen z čisté radosti odmítnutí...

Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot

Máme před sebou těžkou zkoušku, nejbolestnější ze všech. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců boje a utrpení. Ptáte se, co je naší politikou? Odpovím: vést válku na moři, na zemi a ve vzduchu s veškerou naší mocí a veškerou silou, kterou nám Bůh může dát; vést válku proti obludné tyranii, nejtemnějšímu a nejžalostnějšímu seznamu lidských zločinů v dějinách. To je naše politika. Ptáte se, co je náš cíl? Mohu odpovdět jediným slovem: Je to vítězství, vítězství za každou cenu, vítězství navzdory veškeré hrůze, vítězství, jakkoli dlouhá a těžká cesta k němu může vést; protože bez vítězství nepřežijeme. To si musíme uvědomit; nepřežije Britské impérium; nepřežije to vše, co Britská říše symbolizovala, nepřežijí potřeby a podněty naší doby, která nutí lidstvo, aby se hnulo kupředu, k svému cíli. Ale já se ujmu svého úkolu s optimismem a nadějí. Jsem si jist, že lidstvo nestrpí, aby naše věc neuspěla. V tento čas se cítím oprávněn požadovat pomoc všech, a říkám: "Pak tedy přijďtě, a postupujme společnými silami."

Winston Churchill

Uhodli jste správně, právě jsem se začal učit na svou jedinou zkoušku v zimním zkouškovém období.

Jako přízraky, co odněkud sem zabloudily

Dnes odpoledne jsem jel do práce autobusem, který byl narvaný k prasknutí (což k smrti nesnáším) a byl jsem konsternován tupostí a vyhaslostí v očích mých spolucestujícíh. V zítřejších novinách vyjde článek Je Boleslav město neandrtálců?

Po dnešním odpoledni a pohledu do očí oveček jedoucích v tom chlívku si jsem naprosto jistý...

Malý krok pro čověka, ale obrovský skok pro mě...

Dnes se stalo to, k čemu celá má existence směřovala už několik posledních týdnů. Vlastně to z počátku nebyl ani tak můj nápad, jako spíš soustavné přesvědčevání a mírný nátlak kolegy, kamarádů, známých...

Zprvu jsem se bránil, protože mám rád své jisté, jsem příznivec zaběhnutých pořádků (pokud fungují) a bráním se všelijakým novotám...

Navíc se mi argumenty oněch "nahaněčů" zdály poněkud dětinské a hlavně málo pádné.

Přesto ve mně ale každou minutou sílil jakýsi pocit nejistoty, rozháranosti a ano, je třeba si to přiznat, i mírných obav.

Dnes jsem byl opět vystaven nátlaku a nelidské agitaci a už jsem nevydržel. Dnes se to prostě stalo. Argumetny i pocity mě doslova sešrotovaly a já povolil...

Ano, dnes jsem přešel z Internet Exploreru na Mozillu Firefox!

Tak jako se Bible dělí na Starý a Nový zákon tak se i mé putování tímto světem ode dneška navždy bude dělit na období před Mozillou a po Mozzile...

Je mi to jedno

je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to jedno je mi to je jedno je mi to jedno je mi to jedno

Houšť Novoročních předsevzetí

Chtěl jsem to slíbit už dávno, ale když je teď taková každoročně pohnutá doba, tak to slibím až dnes, veřejně. Budu se snažit tento blog trochu přivést k životu. To znamená, že se pokusím každý den sem napsat alespoň jeden příspěvek. I kdyby to měla být sebevětší hloupost.