Kde se rodí nálady? Proč mi někdy stačí k úsměvu jen krátké objetí se svými rodiči, proč se usmívám, ve chvíli, kdy se na mě usměješ a v tu chvíli nic jiného k životu nepotřebuju, proč se mračím kvůli špatnému slůvku, odložené hodině setkání? Proč se tak snadno nechám ovlivnit náladou někoho jiného? Je tomu už dlouho kdy jsem přišla na to, že to, jakou náladu budu mít, není jen na mě.
Toto mi poslala Z. Ač ten text původně nebyl adresovaný mně, donutil mě k zamyšlení.
Já to mám jinak. Ráno se vzbudím a většinou nemívám dobrou náladu. Ač se všichni moji blízcí (oba dva) snaží jakkoliv, nepovede se jim s tím hnout. Naopak, každý jejich pokus o zlepšení mé nálady je odměněn tím, že jsem ještě zasmušilejší, smutnější a nevrlejší. A nejen to. Většinou jim vracím po zlém, jsem na ně nepříjemný, sarkastický a vůbec jinak hnusný.
Někdy (ale opravdu jen výjimečně) je to tak, že se vzbudím s dobrou náladou. Dobrou náladou rozumněj, že zrovna nemám chuť vrazit si vidličku do oka nebo se nechat sežrat vlky. Ale ouha, nikdy to nevydrží dlouho. Nic a nikdo mi tu náladu nemůže zkazit. Kromě jediné osoby - mě samého. Kolikrát jen pouhým přemýšlením, analyzováním svých myšlenek nebo jen obyčejným zevlováním dokážu sám sebe tak vyprudit, že jsem rázem v náladě číslo jedna.
A teď babo raď. Mé nálady nemají důvod. Aspoň ne jediný konkrétní a snadno uchopitelný. Nechci se tu nějak rozebírat, nemám na to. Ani si nechci hrát na inelektuála. Intelektuálnost se mi ze srdce hnusí. Chtěl jsem jen dojít k určité odpovědi na výše citované.
Je to už dlouho, co jsem přišel na to, že to, jakou budu mít náladu, je jen a pouze na mně. Je to úžasná svoboda. Ale svoboda s sebou přínáší zodpovědnost. Mám z toho špatnou náladu...
K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...
Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.
Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.
Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.
Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.
Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.
Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.
To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...
Možná...
středa 5. prosince 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
vlezu sem, začnu číst a přemýšlím, jestli nejsem na svém blogu :-D a pak čtu dál a zjistím, že jsem citována. Jsem poctěna. Jo, nebylo to určeno tobě, ale souviselo to především s Tebou, protože tys byl první, kdo ty nálady ovládal a co víc, přišel si na to, že to tak funguje...
Okomentovat