Budeme se líbit i my, mírně obézní?

V posledních dnech mě zaujalo několik náznaků změn ve vnímání ženské krásy. Zdá se, že ne všude a ne každému se musí líbit vychrtlé kozy, které se ve větrných dnech musejí tížit kabelkami od Lusie Vuittona (čti luje vitona), aby došly z jedné značkové restaurace do druhé bez toho, že by se omylem a nechtěně přemístily třeba ke stánku s koblihami (a tam zašly strašnou smrtí z tukového šoku).

Takovým Mauretáncům například mnohem více vyhovují ženy plných, řekl bych až přetékajícíh tvarů. Zatímco tam je tloušťka známkou bohatství a krásy, u nás přeci jen zůstává spíš známkou chorobné žravosti a ohavnosti. Více v relativně zajímavém článku Evy Palloto.

Jestliže u Mauretánců jde sice o zvláštní, ale v lecčems pochopitelnou libůstku, potom nemůžu pochopit, co k oslavě obézních žen vede chlapce, který zřejmě momentálně nejlépe na světě dokáže předstírat, že byl vykastrován, a proto začíná vládnout britské pop-music. Jde o Miku.

Mám doma jeho cd, které jsem dostal k svátku od jedné úžasné slečny, a při poslechu jeho nefalšovaně popíkových, fistulí zpívaných písních, jsem si představoval zástupy krásných (rozumněj vyhublých koz, nejsem přeci Mauritánec) dívek dožadujících se před jeho domem hlasitými steny vstupu do jeho ložnice. Jenže pak to přišlo. Viděl jsem jeho klip!

http://www.youtube.com/watch?v=tcRiXOONqf0

Může mi někdo vysvětlit, co tento pohledný hoch (rozumněj hubený, pohledný, kudrnatý, bohatý umělec s libanonskými předky) vidí na ženách dvakrát těžších než je on sám? Chce snad doprovod a ochranu do temných uliček?

Zřejmě proto nikdy nebudu bohatý, kudrnatý ani pohledný, o libanonských předcích ani nemluvě. Líbí se mi totiž dívky hubené, hezké, inteligentní a trošku arogantní.

P.S.: Kdy začneme líbit my, obézní chlapci? Proč o nás nezpívá například taková Rihanna?