K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...


úterý 22. března 2011

sobota 19. března 2011

WikiLeaks dne:

Co vlastně zapříčinilo problémy jaderných elektráren v Japonsku?

čtvrtek 3. března 2011

Vovce dne

Jeden z příspěvků do diskuze pod článkem
Jaké jsou největší mýty o Facebooku, kvůli kterým se můžete znemožnit:

Facebook je často směšně démonizován a dehonestován. Já tám mám účet už druhým rokem a nemůžu si to jako komunikační prostředek vynachválit. Našel jsem tam všechny bývalé spolužáky a kamarády, sdílím tam skoro všechno, samozřejmě člověk musí vědět, co kde nastavit, aby jeho data byla v bezpečí. Kdyby tam měl profil každý (třeba i povinně), tak by se spousta věcí strašně zjednodušila, data by mohly být sdílena třeba i s úřady atd... a přes Facebook by se mohlo dělat prakticky vše (informace občanům, různé formality - teď sčítání lidu, elektronické volby atd...). Není se absolutně čeho bát.


Není se absolutně čeho bát? Myslím, že jakmile někomu začne v hlavě klíčit myšlenka, aby bylo povinné být tam či onde zaregistrovaný, je okamžitě čeho se bát.