Alkohol i sebevražda jsou řešení: prosince 2008

K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...

středa 24. prosince 2008

Etuda se světýlky pokračuje

Po tom, co jsem všech tři sta (slovy tři sta) světýlek dostal na strom, se zjistilo, že jeden z řetězů nesvítí. /pozn. pro hnidopichy: skutečně jsem je před tím odzkoušel/ Takže zase dolů, zkontrolovat každou žárovku rozchodit to, zanadávat si na celý svět a opět zpět na jolku.

Začínám si myslet, že Vánoce jsou jen pro otrlé povahy...

Šílenství vánočních světýlek

Právě se snažím dostat tři stovky světýlek na vánoční strom. Jde o dva řetězy, přičemž oba jsou v uzavřeném kruhu. Proboha proč?! Co za kokoty to vymýšlí? Proč to není jedna dlouhá šňůra, která se by se dala snadno instalovat na tu jolku?

Nic, potřeboval jsem si ulevit. Snad to do večeře zvládnu a proběhne poklidný Ježíšek. Stay tuned...