Abfahrt

Za několik hodin odlétám do Bruselu, kde na letišti mám 19 minut na to, abych si koupil lístek a stihnul vlak směr bruselské nádraží Midi, kde mám dalších dvacet minut, abych našel správný vlak TGV mířící do francouzského Lille. Ani v Bruselu, ani v Lille jsem v životě nebyl. Letím sám. Myslím, že jestli se tohle povede, tak si to bude žádat pořádnou oslavu se stolem prohýbajícím se pod krevetama a potom hodinku lásky s nesmyslně předraženou zarostlou francouzskou prostitkou.

Bon voyage!

Já ji prostě miluju

Nestyda Hřebejk

Po několika absencích, zapříčiněných dobrým vkusem, jsem se opět po dlouhé době vypravil na nový film Jana Hřebejka. Tentokrát se to odehrává v Praze, je to hlavně o lásce a mezilidských vztazích, je to taková nahořklá komedie a hraje v tom Jirka Macháček. Prostě Hřebejk do toho jde naplno a experimentoval jako blázen.

Škoda, že do toho nejde naplno i jeho scénárista. Vlastně ani nevím, jestli to tentokrát napsal ten intelektuální gigant a playboy nebo ten druhej scénarista, kterej naopak vypadá jako homeless.

Ať tak či onak, film je přesně takový, jaký jsem ho čekal, tedy špatný. Není to vyložená katastrofa, ale podprůměr to určitě je. Vyjádřeno v procentech bych ho ohodnotil přibližně 37,68 procenty. Ono se vlastně ani nejedná o celistvé filmové dílo. Je to jenom takový sled více či méně (spíš teda méně) zábavných historek, které ani nijak moc nenavazují a netvoří nějaký příběh. Jako patnáctiminutové skeče na nedělní odpoledne by to bylo celkem příjemné, jako film už tolik není.

Největší podfuk si ale Hřebejk nechává na závěr. Film totiž vlastně žádný závěr nemá. Akorát po jedné patnáctiminutové epizodě nenásleduje žádná další.

P.S.: Kladem je tentokrát hlavní postava. Ve scéně, kdy hlavní hrdina debužíruje dvacet deka pochoutkového salátu přímu z papíru, zajídá to rohlíkem a zapíjí šampaňským, jsem se přímo viděl.