Dnes jsem si na jeho stránkách povídal s Františkem Fukou. Nebyl to rozhovor nijak dlouhý. Co našemu povídání scházelo do délky, to mu přebývalo do inspirativnosti. Inspiritavnosti pro malého člověka velké, pro mě však nepříliš zásadní. Zásadnější už bude pro vás, moji milí čtenáři. Hlavně teda zatím asi pro Tebe, Veroniko ;-)
Byl jsem totiž inspirován (slibuju, že tohle slovo dnes používám naposledy) k založení a psaní si svého blogu. Tedy, zkusil jsem to už několikrát, ale akorát jsem se proklikal různými nastavením a pak se na to vybodnul. Dnes, jak vidíte, tomu tak není. František mi totiž poradil, jak si blogováním přilepšit.
Příspěvky budou proměnlivé úrovně i četnosti a uvidíme (hlavně vy uvidíte), co z toho vyleze.
A pokud by se vám mé stránky zdály příliš provokativní, hloupé, sebestředné, depresivní, trudomyslné, popřípadě jednoduché a bez názoru tak vězte, že vám ještě funguje úsudek a nezapomeňte, že alkohol i sebevražda jsou řešení.
p.s.: sám vidím, že první příspěvek je poměrně křečovitý..přesto doufám, že mě ušetříte lynchování...vždyť všichni jsme byli v začátcích křečovití a neohrabaní...a kdo tvrdí že ne, ten je dodnes...
úterý 31. července 2007
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
