Alkohol i sebevražda jsou řešení: Co nás čeká a nemine

K tomuto blogu předpis na antidepresiva a poukaz na lahev vodky zdarma...

Stoka. Takový je podle mě život. Je plný sraček, výkalů, bakterií, hmyzu a nepříjemného zápachu.

Přesto žiju rád. Protože i v nejtemnější stoce se občas obejví světlo, deratizátor, chemické čištění.

Možná mám trošku posunuté vnímání naší stoky, možná se směju věcem, které jiným přijdou k pláči. Možná čím víc mám rád, tím víc ubližuju. Možná mám nezřízené ego a touhu po zviditelnění, mísící se s pohrdáním zviditelňování se.

Možná miluju, možná víc než jednu osobu. Možná taky miluju jenom sám sebe.

Možná jsem zamindrákovaný a silnými slovy (která většinou nenásledují činy) si své mindráky léčím.

Možná jsem pouhý pozér a nemám vlastní názor. Možná chci jen šokovat. Možná jsem rozpolcený a chci žít naprosto normálním životem bez výkyvů.

Možná jsem politováníhodný. Možná jsem hodný spíše obdivu.

To vše se dozvíte, pokud budete pravidelně navštěvovat tento blog s tak poetickým názvem...

Možná...

čtvrtek 22. ledna 2009

Co nás čeká a nemine

Jako bych v poslední době nebyl frustrovaný dost, včera mi jistý manažer, vozící si zadek v bílém lamborghiny na hlínách fmetle pyčo, poslal následující kalkulaci s komentářem Co nás čeká a nemine.

Tak jsem to otevřel, chvilku na to koukal, a hned mě napadlo několik otázek:
Kde schrastím bydlení podle mých představ za dva mega?
Kde sakra mám vzít na měsíční splátku třináct tisíc?
Neříká se tomu, když vrátíme věřiteli dvojnásobek toho, co jsme si půjčili, už lichva?
A tak dálé, a tak podobně. Asi i nadále budu využívat perfektního servisu v Hotelu Mamma a budu vyčkávat, jestli někde něco nezdědím...