Osud světa se nachýlil

Konec světa tak, jak ho známe, je prakticky za rohem. Proto neváhejte, vyberte bankovní účty a stavební spoření, prodejte auta, domy a manželky a předzásobte se větším než malý množství drog, alkoholu a hlavně porna dřív, než SOPA zruší všechny ty internety.

Protože jak ukazuje následující graf, krize je opravdu obrovská a kapitalismus to celý prohrál na plný čáře. Vraťme se tedy pokorně do chýší a k prvotně pospolné společnosti a zkusme to znovu a lépe.

City a pocity

Takhle si připadám několik posledních dní. Vzhledem k tomu, že nesnáším výšky, to rozhodně nejsou příjemné pocity. Snad to nějak vybalancuju. Jako vždycky..

Páteční noc, má zvláštní moc

Tak jako Milan Baroš, i já moc dobře vím, že pátek by nebyl kompletní bez pořádné intoxikace etanolem. A tak jsem vyrazil se svými přáteli v kocovině do Husy zvané Potrefená, kde jsem se vám tak neuvěřitelně ztřískal, že kdyby to viděl Karel Nešpor, tak si pozvrací své anorektické nohy.

Ovšem to bych snad ani nebyl já, aby mi stačilo si jen tak přivodit lehkou otravu a pokojně zamířit k domovu. Po půlnoci a dvaceti jégrech totiž není nic lepšího než vyrazit na kvalitní tureckou stravu, servírovanou přímo turky narozenými v Německu (a ne, tentokrát není řeč o bratrech Altintopových).

Nicméně, nakonec to přes účast na nějakých těch diskotékách, zaplivaných klubech a dalších příjemných místech dobře dopadlo. Ještě si to teda budu muset nechat pro jistotu vyprávět, abych zjistil, zda jsem se vůbec bavil, protože zhruba od jedné do pěti mám díru v paměti srovnatelnou s Mariánským příkopem.

Jak to mám s alkholem..

Letošní Vánoce budou bílé,

i kdyby se nechumelilo.

Vyhneš se klíči, vyhneš se míči

Red Bull mi dělá jen a jen radost. Nejen, že s vodkou jde o můj po Coca-Cole nejoblíbenější nápoj (na třetím místě je Jägermaister), který je schopný mě udržet při životě do šesti do rána (a díky kterému před třicítkou exknu na infarkt), ale také sponzoruje spoustu outdoorových, extrémních a celkově hodně zajímavých sportovních akcí.

Tou nejnovější je Red Bull Dodgeball - univerzitní československé mistrovství ve vybíjené. České študáky tak čeká spousta ran do hlavy a do koulí, naražených prstů a sedřených kolen. Yeah!

Co dodat? Ein, zwei, drei Hasselhoff!

Logika je věc zrádná

Na hovínkách.cz vyšel článek, podle kterého pokud chceme mít důstojný důchod, měli bychom si, a teď cituji, "našetřit k penzi 115 tisíc na rok." Po přečtení tohoto elaborátu, který vychází ze studie soukromé pojišťovny Aviva (opravdu mě překvapuje, že ke spoření nabádá zrovna pojišťovací skupina), jsem udělal tu chybu, že jsem si otevřel studnici všech moudrostí světa - diskusi pod článkem.

Nyní přehled několika perliček, které mají jedno společného:
Eva Procházková, Trutnov
jasně, každý občan čr je schopen ušetřit měsíčně téměř desítku...?!

Hana Hanková, Nové Město
114310 Kč za rok neušetřím, ani náhodou... Moje výplata je 11000 čistého měsíčně :-))) a to je tady u nás velmi solidní částka.

Rostislav Bracek, Krnov
To je žert,nebo to myslí vážně? Vždyť tuto částku polovina národa ani za rok nevydělá.

Jan Nouza, Karlovy Vary
Nejste na palici? To je téměř můj roční příjem!

Jak vidno, demence některých lidí nezná mezí. A ještě jsou ochotni ji veřejně prezetnovat pod svým vlastním jménem i adresou. Pominu to, že všichni do jednoho fňukají nad svými příjmy a nad tím, jak se jiní mají a přitom do jednoho mají čas přispívat do internetových diskusí v pracovní době.

Spíše mě zaujalo, jak všichni pochopili větičku "našetřit k penzi 115 tisíc na rok". Já jsem ji pochopil tak, že na každý rok penze bych si měl naspořit 115 tisíc, tedy že bych měl každý měsíc k důchodu (pokud ještě něco takového bude za 50 let existovat) naspořeno cca 9 580 Kč.

Diskutéři na novinkách to pochopili tak, že by si již nyní měli každý rok naspořit 115 tisíc, tedy že by měli z každé výplaty dát stranou 9 580 Kč. To je samozřejmě špatná interpretace celé zprávy od Avivy, ke které tedy přispěli špatnou formulací v některých pasážích článku i jeho autoři.

Vezmu-li v úvahu, že do důchodu půjdu řekněme ve věku 70 let a zemřu v 90, měl bych mít naspořeno 2 300 000 Kč (20 x 115 000). Jenže do odchodu do důchodu mi zbývá 45 let, po které můžu spořit. Pokud bych začal ještě dnes, budu spořit částku 51 100 Kč ročně (2 300 000/45), tzn. 4 300 Kč měsíčně. To už mi nepřijde zase tak nereálné.

Pokud bych měl spořit tak, jak to pochopili diskutéři, tedy již nyní 115 tisíc ročně, měl bych za 45 let naspořeno přes pět milionů a na předpokládaných 20 let důchodu, tedy 240 měsíců, by mi vycházelo přes 21 tisíc korun měsíčně. Pak by byl celý článek opravdu nesmyslem a utopií, jak brečí elita národa.

Řekněte mi totiž, proč bych měl tolik ze svých současných aktiv dávat stranou, abych měl v budoucnu 21 tisíc měsíčně k důchodu? Co bych si za ně kupoval? Balíček viagry a osmnáctiletou šlapku týdně? Toho mám dost už v produktivním věku.

Taková malá asociace

Danny Boyle, ten, který udělal z toho kluka milionáře z chatrče, natočil film podle skutečného příběhu Aarona Ralstona, dobrodruha, který se zřitil při svém lezení po skalách někde v Utahu a zůstal jednou rukou zaklíněn pod balvanem daleko od civilizace. Protože naděje, že by ho kdy někdo mohl najít, byla naprosto mizivá, rozhodl se Aaron pro zoufalý čin - kapesním nožíkem si upižlal zaklíněnou ruku a poté slanil do údolí, kde narazil na záchranáře.

Celý tento příběh mi tak volně asocioval toto pěkné animované video:

To je v píče...

Tak jsme si dnes jako obvykle vyrazili s kamarádem Petrem do posilovny utužit naše těla a zase změnit trochu toho tuku na nějaké ty svaly.

Ale už druhé cvičení po sobě mi začalo tak nehorázně tepat v hlavě, že jsem dnes dokonce musel předčasně odejít. Tepání to bylo vskutku obří - představte si tu nejhorší kocovinu světa, vynásobte ji Pí a stále nebudete mít ani vzdáleně představu, jak to bolelo. Srovnatelným utrpením může být pro muže snad jen rýma.

Doma jsem své trable vylíčil své ženě. Ta hned z klobouku smrtelných chorob vytáhla jakýsi syndrom i řešení, kterým prý bude přestat dělat inkriminované cviky. Na takovou radu už člověk hald musí mít školy.

Raději tedy navštívím již dostudovaného lékaře s praxí, který mě nejspíš pošle ke spoustě svých kolegů, aby nakonec zjistili, že nejlepší bude klid. Ale možná bude stačit mazat si krk a hlavu mastí z babského ucha, pravidelně aplikovat čípky s vysokým obsahem THC a honit druhou rukou.

No jo, ale co když se to ani tak nezlepší, a já budu muset, dejme tomu, časem kromě cvičení přestat třečba i pít alkohol? Úplně se bojím domýšlet...

Svatba jako opasek

Vzhledem k tomu, jak si ze závěru večera nic nepamatuju, se to asi povidlo. Ale popořadě.

V sobotu se na jedné typické vesnici konala taková typická vesnická veselka. A to si troufám říct i přes to, že jsem před tím nikdy na žádné typické vesnické veselce nebyl. Nebyl jsem dokonce ani na netypické vesnické veselce. Přes to přese všechno tvrdím, že tahle byla typická, takhle drzej já jsem.

Svým naleštěným služebním hustokchárem jsem po prašné cestě dojel až k vratům nevěsty, kde již pobíhala a posedávala banda svatebčanů v oblecích padnoucích asi jako jarmulka sympaťákovi z Braunau am Inn. Místní muži a ženy sběhlí v dobrém vychování mě ztěží pozdravili a pak mě velice okázale ignorovali. O možnosti nabídnout mně nebo mému doprovodu něco k pití nebo alespoň židli se zřejmě v malotřídce také neučili. Vydržel jsem to asertivně ignorovat přibližně osm minut, po kterých jsem nevěstě zavolal, že se teda sejdeme až při obřadu. Nicméně, ženich, pardon, svědek je prý při svatbě tak nějak důležitý, a tak jsem byl nucen v milém prostředí setrvat. Naštěstí za chvíli dorazil ženich, který se ve vidině vydatné rozlučky i svatební party rozhodl dobrovolně vstoupit do chomoutu. Chudák. Každopádně pak už bylo lépe.

Můj doprovod si mezitím až nebezpečně oblíbil nejen psa nevěsty, ale i její svatební šaty, což se s výhledem do budoucnosti jeví jako ohrožení mé suverenity. Stay tuned.

Z Malé Trapné u Trapnova se tedy vyrazilo na zámek, kde se odehrál obřad. Ten trval zhruba půl hodiny, což byl jen zlomek času, který zabralo následné focení a pózování. Nicméně, vyplatilo se, sluší mi to skoro na všech fotkách a ostudu jsem své pověsti manekýna rozhodně neudělal.

Po svatbě přišly na řadu příjemnější věci. Šunková rolka s křenem, vývar, svíčková s pěti, domů převléknout a v polospánku přemýšlet, zda se vůbec vracet na posvatební party. Nakonec tedy návrat, čtyři vodky a tři piva v rychlém sledu a najednou byla zábava v plném proudu. Řízky, losos, krkovička, vodka, zelená, pivo, hruška, vodka, vodka, vodka.... A nic. Dál je tma, milé děti.

Ženich vydržel celý večer stát u chlaďáku s tvrdým chlastem a jestli neodjel na svatební cestu, tak tam stojí dodnes. Nevěsta si svůj velký den užila, a to je duležitý. Pak jsou ještě jiný věci důležitý, a to je podstatný.

Nástrahy rodinného soužití

Když jsem byl hodně malý, chtěl jsem být dospělý. Když jsem byl o něco větší, chtěl jsem být profi fotbalistou a hrát za AC Milan. Když jsem byl ještě o něco větší, chtěl jsem být právník. Když jsem přestal být naivní, chtěl jsem být single a užívat života. Když jsem se stal dospělým, fyzicky a částečně i mentálně, chtěl jsem být s hezkou, chytrou a tolerantní dívkou, kterou bych vídal ne dost často na to, aby mi stihla začít jít na nervy.

Jenže některé životní touhy se vám prostě nevyplní, a tak si přes léto zkouším společné soužití se svou ženou. Začátek věru nebyl špatný a postel je zase o něco rozvrzanější. Jenže pak to začala jít z kopce. První rodinný nákup, kde jsem v košíku měl věci za patnáct stovek a to v něm ještě nebylo jídlo a dokonce ani alkohol, byl jen takovou drobnou předzvěstí. Pak se totiž začalo uklízet. Ženě, říkejme jí třeba Hanka, se totiž už nelíbilo víření prachu při každém rychlejší pohybu a ani dostatečně nedoceňovala společné soužití s různými šesti- až osminohými spolubydlícími. A tak se gruntovalo. Teď se všechno leskne a tak nějak divně to zapáchá, asi čistotou. Jako bonus navíc nemůžu nic najít. Přitom dokud bylo všechno oblečení poházené po křeslech, gauči a na zemi, bylo to tak krásně přehledné.

Trochu se bojím, co přijde dál a jsem zvědavý, jak tento sociální experiment dopadne.